Jedním hlasem…..spojit, nebo rozdělit?

(komentář mírně úsměvný)

Tak už je to tady! Velká liturgická církevní bitva míří do Čech! Lefebvristé proti modernistům! Církevní zednáři proti církevním fašistům! Ve jménu přežití katolicismu pro 21. století. Operation rescue! Nebo…?.. skupina obyčejných věřících, prostých i humanitně vzdělaných, si řeklo: Proč neobnovit v naší vlasti liturgii, krásnou a starobylou, liturgii úctyhodnou a po staletí téměř neměnnou, liturgii hlubokou, pravdivou a povznášející. Respektive: Proč věřící žijící v Čechách se může této liturgie zúčastnit jen v případě návštěvy zahraničí (Polsko, SRN, Rakousko a pod.)?

A tak tu máme Una voce. Jedním hlasem. A ejhle, najednou veselo. Těch hlasů je totiž slyšet v tu ránu až moc. Katolický týdeník, Světlo, Řád, Lidové noviny… Vděčné téma. A dokonalý syndrom babylónské věže. V KT, v mnoha číslech jsou otiskovány dopisy, hájící současný ritus a lidový jazyk při bohoslužbě, jako by snad někdo chtěl zrušit pokoncilní reformu a vnutit věřícím opět latinu! Že o toto vůbec nejde, se dozvěděli čtenáři až ze Světla. Otec kardinál nerozlišil v KT dostatečně příznivce bratrstva sv. Pia X od hnutí Una voce. Nakonec bylo svoláno setkání Una voce s biskupy. Ani jeden z nich ovšem nepřišel. Prý aby se zúčastnění nebáli vyjádřit svobodně svůj názor! Začíná to trochu vzdáleně připomínat naši politickou scénu.

Proslýchá se dokonce, že byl učiněn kompromisní návrh, který lze shrnout do několika bodů. Tradiční liturgii bude nejspíše povoleno sloužit pouze za zamčenými dveřmi, mimo oblast Prahy, a pouze věřícím, kteří se předem upíší na nějaký papír či co. Navíc by se neměla bohoslužba tohoto druhu propagovat. To je teprve ono, bratři a sestry. Věřím, že s tímto liturgickým unikátem se brzy Češi stanou opravdu světoví. Missa conspirativa. Ostře sledovaná bohoslužba. Vzpomínka na zlaté časy samizdatu. Ostatně, proč ne. Větší reklama příznivcům Una voce už nemůže být ani udělána…

Od setkání s biskupy již uběhlo několik měsíců. A výsledek? Nic. Doufejme že ne nadlouho.

. . .

Teď však trochu vážněji. Kde se stala chyba? Mám obavu že na obou stranách. Tedy na straně odpůrců staré liturgie i, bohužel na straně její příznivců.

1.) Na straně odpůrců.

Je poněkud absurdní popírat snahy o obnovu starého ritu ve jménu pokoncilních reforem. Vede to totiž buď k názoru, že předchozí liturgie byla nedobrá (což lze vyvrátit zástupem světců, kteří na ní vyrostli), nebo k ještě nebezpečnější tezi, která by se dala shrnout do výroku “stará církev – starý obřad, nová církev – nový obřad”. Což je ovšem zásadní omyl. Ježíš Kristus založil jednu církev. Katolickou. Ta trvá dodnes. A bude trvat do konce věků. Liturgická reforma neznamená diskontinuitu. Je jasné, že současný ritus je pro církev závazný. Nicméně, ani v době reformy za papeže sv. Pia V nedošlo k radikálnímu zákazu předchozích ritů, pokud trvaly déle než dvě stě let. Kde je tedy ta “oprávněná pluralita liturgických forem”?

2.) Na straně příznivců.

Novus ordo, dnešní ritus je skutečně pravým katolickým obřadem! Je třeba to přijmout s otevřenou poslušností rozumu i srdce. Copak je možné aby sv. otec sloužil nad hrobem sv. Petra dnes a denně chybnou mši svatou? Možná odpovíte: Na vytváření dnešního ritu spolupracovali protestantští pastoři a msgre Bugnini, podezřelý ze spojení se svobodným zednářstvím. Jenže: Novus ordo vytvořil, schválil a přikázal praktikovat sám sv. otec Pavel VI. Jean Guitton, člen francouzské akademie věd. a přítel tehdejšího papeže potvrzuje, že sv. otec reformu chtěl. O čistotě úmyslu papeže nemůže být pochyb. Ostatně věřím, že diskuse, mezi tradicionalisty tak oblíbená, totiž o mravní způsobilosti Pavla VI bude brzy zdárně vyřešena. Jeho beatifikační proces se blíží ke konci.

Něco jiného je ovšem praktické uvádění této reformy do života. V některých zemích byla provedena totiž místo reformy mnohými kněžími spíše “deforma”. Za to ale nemůže ritus sám o sobě, nebo dokonce sv. otec.

Hledání smírčího východiska aneb přestat šermovat Ratzingerem a brát jej více vážně.

Je vskutku fascinující, jak se obě skupiny dovolávají slov prefekta kongregace pro doktrínu víry Josepha Ratzingera. Přitom ignorují jeho zcela jasné vývody a výroky. Stačí připomenout jeho slova v knize “Sůl země”,(u nás vyšla pod názvem Rozhovory… )kde se otevřeně staví proti marginalizaci starého obřadu a podporuje benevolentní udělování tzv. indultů, na druhé straně jednoznačně hájí dnešní obřad, i když vidí nedostatky praxe. Nejsou to slova ojedinělá. Podobně viz kniha “O víře dnes”(nemluvě ovšem o oficiálních dokumentech).

Nechť tedy zavládne liturgický smír. Nerozdělujme církev, zvlášť v této pro víru tak těžké době. Berme vážně učitelský úřad, slova sv. otce, nebojme se a přinášejme Krista všem lidem dobré vůle. A neveďme, řečeno s trochou humoru, my “polarizovaní katolíci” mezi sebou “dialog”. Spíše my, katolíci různých názorů spolu otevřeně hovořme. V úctě k pravdě, pokorně a bez nenávisti. To první vede totiž k orwelovským koncům, to druhé – ke křesťanským začátkům.

V Praze 14. 10. 1999