korespodence UNA VOCE s kardinálem Vlkem

První dopis , nedatováno – pravděpodobně září – říjen 1997, autor Michal Semín

Vaše Eminence,

obracíme se na Vás, našeho pastýře , s následující žádostí :

dne 2.7.1988 vydal Svatý otec Jan Pavel II. motu proprio “Ecclesia Dei” ve kterém vyjádřil svou vůli respektovat oprávněné přání věřících účastnit se mše svaté podle Římského misálu z roku 1962. Za tímto účelem založil Pontifikální komisi Ecclesia Dei, jejíž první prefekt kardinál Mayer uveřejnil v dopise biskupům U.S.A. ze dne 20.3.1992 prohlášení, ve kterém potvrzuje vůli papeže , aby na této mši byla prostřednictvím širokého a velkorysého uplatňování předchozích směrnic Apoštolského stolce o používání editio typica Římského misálu umožněna účast všem, kteří mají náklonnost k předchozím liturgickým a disciplinárním formám latinské tradice.

Proto Vás, Vaše Eminence, snažně žádáme o “umožnění řádného a důstojného slavení liturgických obřadů podle Římského misálu z roku 1962 všude tam, kde ze strany věřících existuje oprávněná touha”.

Skupina katolických věřících v České republice zakládá pobočku Mezinárodní federace Una Voce, která v plné jednotě se Svatým stolcem usiluje o rozšíření slavení mše svaté podle Římského misálu z roku 1962. Federace je uznána Svatým stolcem a jeho výbor bude přijat současným prefektem Ecclesia Dei kardinálem Felicim na nadcházejícím shromáždění Federace, které proběhne v listopadu tohoto roku v Římě. Hlavní projev bude mít kardinál Stickler. Na tomto shromáždění bude česká pobočka Una Voce přijata za řádného člena.

25.6.1996n zaslal prefekt Kongregace pro nauku víry kardinál Ratzinger Mezinárodní federaci Una Voce pozdrav, ve kterém mimo jiné uvádí:

“Mezinárodní federace Una Voce hraje velice důležitou roli při podpoře užívání Římského misálu z roku 1962 v podřízenosti směrnicím Svatého stolce. Za tuto hodnotnou službu z celého srdce děkuji všem členům Federace a uděluji Vám své požehnání.”

Proto Vás , Vaše Eminence, prosíme , abyste v duchu postoje Svatého stolce požehnal této naší žádosti a umožnil slavení mše svaté podle Římského misálu z roku 1962 každou neděli ve snadno dosažitelném kostele v Praze.

S prosbou o Vaše požehnání

V Kristu Vaši

Praha 11.11.1997

Drahý otče kardinále,

Posílám Vám 87 podpisů k žádosti nově založené laické organizace Una Voce o umožnění sloužení mše svaté podle misálu z roku 1962.

Chci Vás předem ubezpečit, že neorganizujeme žádnou „nátlakovou akci“. Tyto podpisy představují pouze náhodný vzorek z celkového počtu těch, kteří mají o tradiční liturgii zájem. Převažuje mladá generace, což jen potvrzuje mou vlastní zkušenost ze zahraničí, kde je tomu obdobně.

Z celého srdce Vás žádáme o vyhovění naší žádosti. Přítomností lidí všech generací na mši svaté, pro kterou zemřelo mučednickou smrtí nemálo světců a světic, jistě přispěje k rozmnožení zbožné účasti na mši svaté v této diecézi. Jediným naším přáním je sloužit Kristu a jaho Církvi. Jinou motivaci v naší žádosti nehledejte. Prosíme Vás proto , abyste přijal malou delegaci z řad Una B¨Voce k rozhovoru na toto téma.

In Domino

Michal Semín

prozatímní koordinátor Una Voce

V Praze 19.1.1998

Vaše Eminence,

Posílám Vám slíbené stanovy české pobočky Una Voce a stručný komentář k našemu setkání dne 16.1.1998.

Nejprve bych Vám chtěl upřímně poděkovat, že jste se naší žádostí zabýval a že jste nám byl ochoten za určitých podmínek vyjít vstříc.

Následující poznámky se týkají dvou Vámi stanovených podmínek:

1/při zdůvodnění svého postoje jste se opíral výlučně o dokument Kongregace pro bohoslužbu Quattuor abhinc annos z roku 1984. Soudím tak mimo jiné podle Vámi stanovené podmínky umožnit účast na mši svaté pouze těm, kteří o to písemně požádali. Tyto restrikce však zrušilo motu proprio Jana Pavla II. Ecclesia Dei z roku 1988. Z textu samotného, jeho kvalifikované interpretace kardinálem Mayerem, prvním presidentem Pontifikální komise Ecclesia Dei, a způsobem jeho aplikace v jiných diecézích i při zakládání institutů zasvěceného života s výlučným používáním tradiční latinské liturgie je nepopiratelné, že svou vahou i svými důsledky anuloval podmínky stanovené dokumentem Quattuor abhinc annos. Motu proprio má vyšší právní sílu než dokument kongregace a i z jeho textu je zřejmé, že jde o právní dokument podložený apoštolskou autoritou papeže samotného („přeji si projevit svou vůli“). Úmyslem zákonodárce nebylo jen reagovat na krizi způsobenou nepovoleným vysvěcením čtyř biskupů arcibiskupem Lefebvrem, ale vyjít vstříc „všem, kdo se přiklánějí k latinské liturgické tradici“. Těmto lidem, podle vlastních papežových slov, má být prokázána úcta a z ní vyplývající vstřícnost. Mnozí církevní představitelé a právníci, mezi nimi také již zmíněný kardinál Mayer, potvrzují, že papež těmto věřícím udělil tzv. privilegium. Kardinál Mayer napsal na toto téma dva oficiální dokumenty (dopis předsedovi Ecclesia Dei v Austrálii a dopis americkým biskupům). Interpetuje privilegium udělené dokumentem Ecclesia Dei a současně potvrzuje, že tradiční latinská mše nebyla nikdy zrušena (!):

„Je třeba připomenout , že poněkud pejorativní jazyk dokumentu Quattuor abhinc annos ve vztahu k „otázce kněží a věřících přidržující se tzv. “ tridentské mše“ není v motu proprio Ecclesia Dei již více použit. V tomto dokumentu vydaném osobně Nejvyšším pastýřem se prostě hovoří o všech katolických věřících, kteří se přiklánějí k latinské liturgické tradici. Bylo by tedy neoprávněně předpojaté a škodlivé se dále odvolávat na dřívější dokument Kongregace pro bohoslužbu Quattuor abhinc annos, který byl nahrazen papežským motu proprio.“

„Jakmile je privilegium uděleno, ten,koho se týká, má právo mít z něj užitek.“

V motu proprio Ecclesia Dei papež hovoří o tradiční latinské liturgii v pojmech LEGITIMITA (auctoritas) a BOHATSTVÍ (thesaurus) a touhu sloužit tuto mši a být ji přítomen označil jako „legitimní“. Také z těchto slov je zřejmé, že tradiční latinská mše není v mysli i dokumentu Svatého otce pouze čímsi trpěným.

Existuje normotvorná tradice při výkladu zákona, která stanovuje, že zákon má být interpretován podle úmyslu zákonodárce (úmysl zákonodárce je duší zákona, Suarez – De Legibus) . Dále platí , že zákon má být interpretován takovým způsobem, aby bylo dosaženo toho, co je jeho promulgací zamýšleno. Vzhledem k dikci i obsahu motu proprio Ecclesia Dei je zřejmé , že každý katolický věřící má právo se tradiční latinské mše účastnit. Toto všeobecné privilegium je potvrzeno také praxí posledních let. Počet tzv. indultů každý měsíc narůstá, mše svatá je sloužena o nedělích a zasvěcených svátcích ve farních kostelích, a to vše se souhlasem papežské komise Ecclesia Dei. V intencích papežova vstřícného postoje schválil Svatý stolec značný počet institutů zasvěceného života , výlučně používající tradiční latinskou liturgii. Jistě by se bez papežova souhlasu nemohlo odehrát ani to, čeho budou mnozí poutníci svědky letošního října , kdy bude v Římě sloužit kardinál Felici, současný prezident Ecclesia Dei pontifikální mši svatou v římském ritu a den poté také kardinál Ratzinger, prefekt Kongregace pro nauku víry.

2/ Druhá podmínka se týká zákazu propagace této mše svaté i tradiční latinské liturgie.

Za všechny , kteří žádost podepsali,mohu s jistotou prohlásit , že patříme plně a bezezbytku do katolické církve, že jsme jejími pokornými syny a dcerami a to v jednotě se Svatým otcem a celou posvátnou tradicí církve. Vámi uložená podmínka nás vytlačuje na okraj církve, kterou tolik milujeme, a činí nás nedobrovolně „sektou“,která má žít v izolaci od církve obecné.

Je mi upřímně líto, že jste si nenechal vysvětlit důvody, které nás k této žádosti vedly. Snad byste některé své představy o nás pozměnil a připustil, že také nám leží na srdci prospěch církve a její růst v našich obtížných postkomunistických poměrech.

Pevně věřím, že tento náš upřímný postoj napomůže nalézt nejvhodnější řešení naší žádosti. Na závěr Vás chci ujistit každodenní modlitbou na podporu Vaší nelhké pastýřské služby.

V Kristu a Marii Vám oddaný

Michal Semín

Předseda Una Voce – ČR

V Praze dne 6.května 1998

Č.j.:489/97

Vážený pane Semíne,

reaguji na Váš dopis ze dne 19. ledna 1998 a sděluji , že po uveřejnění článku „Na obranu tradiční latinské mše“(Mezinárodní katolický report , číslo 3/98 str. 68 nn.), který veřejně hlásá názory schizmatického arcibiskupa Lefebvra a hrubě napadá liturgickou reformu II. vatikánského koncilu(z úvodu zmíněného článku je dosti zřetelné , kdo za těmito názory stojí), jsem nucen , s ohledem na pastorační závažnost takovýchto projevů, odložit svůj úmysl rozhodnout ve věci využití oprávnění povolit sloužení mše sv. podle misálu z roku 1962 a vyčkat dalších článků a průběhu veřejné diskuze.

Za nastalé situace považuji za naprosto nezbytné, aby nejdříve veřejně došlo k zřetelnému vyjasnění ohledně toho, co v této věci předkládá učitelský úřad církve a kdo ho autenticky vykonává. Nemohu připustit , aby v otázce tak zásadní pro život církve byli věřící uváděni do zmatku různými kampaněmi neautentických interpretů jejího učení, kteří se neoprávněně snaží vzbuzovat dojem, že mluví jménem církve.

A protože celá záležitost úzce souvisí s pastorační činností arcidiecéze, vydám své rozhodnutí až po důkladném projednání žádosti v kněžské a pastorační radě arcidiecéze.

Rád jsem přijal Vaše ujištění o jednotě se Svatým otcem a celou posvátnou tradicí církve. Ta je, jak víte, jednou z nejzákladnějších podmínek, kterými jsem ve svém rozhodnutí vázán.

V Kristu

Miloslav kardinál Vlk

arcibiskup pražský

Jeho Eminence

Miloslav kardinál Vlk

arcibiskup pražské arcidiecéze

Praha 27.5.1998

Vaše Eminence,

s velikou lítostí jsem si přečetl Vaše rozhodnutí ve věci žádosti české pobočky Una Voce o umožnění slavení mše svaté podle misálu z roku 1962. Na Vaši odpověď jsme čekali 4 měsíce a vzhledem k Vašim předchozím výrokům zapůsobil tento dopis jako studená sprcha…

Vím, že jste se v minulých dnech hned několikrát negativně vyjádřil o tradiční liturgii a označil naše snahy za „schismatické“. Jistě si uvědomujete, že veřejné proklamace tohoto charakteru jsou velice závažné, neboť zpochybňují katolicitu těch,proti kterým tak horlivě v poslední době vystupujete. Lehkovážné zacházení s pojmem „schisma“ ve vztahu ke katolickým věřícím přiklánějícím se k latinské liturgické tradici bohužel neposiluje důvěru věřících ve Váš pastorační cit a smysl pro spravedlnost.

Píšete,že je nejprve nezbytné objasnit, co v této věci říká učitelský úřad církve a kdo jej vykonává. Odpovědí na tuto otázku byl můj předchozí dopis a pokud jste je neobdržel, rád Vám jej zašlu ještě jednou. Z výtoků citovaných z motu proprio Ecclesia Dei Adflicta a dokumentů papežské komise Ecclesia Dei zřetelně vyplývá legitimita naší žádosti. Tuto legitimitu stvrzuje papež Jan Pavel II. způsobem, který vyzdvihuje oprávněnost věřících účastnit se tradiční latinské mše a připomíná bohatost liturgické tradice i hodnoty specifické pro mešní obřad, jehož plně katolický ethos utvářel stovky světců a světic, mučedníků a mučednic po dobu přinejmenším 15 staletí. Jak pak máme rozumět Vašim slovům, že tato liturgie je liturgií „schismatiků“ a těch, kteří se nedokázali vyrovnat s liturgickou reformou.

Znepokojil Vás článek Dietricha von Hildebranda „Na obranu tradiční latinské mše“. Jde o všeobecně známý text autora, o kterém se Pius XII. Vyjádřil jako o „učiteli církve 20. století“. Pavel VI. jej označil titulem „defensor fidei“ pro tehdy již nesamozřejmou veřejnou obhajobu Humane vitae. Je také známo, že jeho filosofická orientace, charakterizovaná odklonem od tehdejší strnulejší podoby neotomismu, inspirovala současného papeže ve vlastním filosofickém díle. Dietrich von Hildebrand zemřel v roce 1977 aniž by kdokoliv zpochybňoval jeho plnou příslušnost k Církvi,kterou jste Vy svými slovy znevěrohodnil. Vídám se nepravidelně s paní Alicí von Hildebrand, vdovou po profesoru Hildebrandovi. Vyprávěla mi o své nedávné soukromé audienci u Jana Pavla II.,který uznale komentoval specifický přínost Dietricha von Hildebranda pro filosofické a teologické myšlení 20. století. Ačkoliv pro Vás není ničím víc než podezřelým „lefebvristou“ a schizmatikem, mohu Vás ubezpečit, že názory v tomto článku uvedené jsou identické s názory mnoha věřících, laiků,kněží i výše postavených církevních představitelů, kteří jsou v plné jednotě se Svatým stolcem.

Obáváte se toho, že by případné umožnění slavení tradiční latinské mše přispělo k rostoucí polarizaci v české církvi. Je tomu právě naopak:svým pozitivním rozhodnutím ve věci naší žádosti byste projevil svou velkorysost a otevřel náruč také pro ty, kteří se z ne lehkovážných důvodů hlásí k latinské liturgické tradici. Následoval byste tak mnoho ostatních biskupů, kteří by Vám jistě potvrdili,že možnost účasti se tradiční latinské mše věřící v diecézi nepolarizuje. Není snad větším ohrožením katolické identity společná meditace s buddhisty před svatostánkem v kostele Nejsvětějšího Salvátora? Není snad závažnějším problémem soustavné nedodržování Instrukce k některým otázkám spolupráce laiků na kněžské službě, především pokud jde o neodůvodněné rozdělování Eucharistie neposvěcenými osobami? Z čeho pramení Vaše obava umožnit sloužení mše svaté v ritu, který nejen že nebyl nikdy zrušen, ale který byl ve své plnoprávnosti a duchovním významu výslovně potvrzen papežem Janem Pavlem II.?

Při naší první schůzce v této věci jsme Vás informoval o tom, že se na říjen tohoto roku připravuje pouť tradičních katolíků do Říma u příležitosti 10. Výročí založení komise Ecclesia Dei. Pontifikální mši svatou v tradičním římském ritu budou sloužit ve třech dnech za sebou kardinálové Ratzinger,Felici a Stickler. I tato událost dosti jasně ukazuje jaké je stanovisko učitelského úřadu v této záležitosti.

Modlíme se za Vás a prosíme Ducha svatého, aby Vám dal pravdivě poznat naše úmysly , které jsou čisté a plně katolické. Jsem kdykoliv připraven Vás osobně navštívit a tyto úmysly Vám ještě jednou vyložit.

V Kristu a Marii

Michal Semín

předseda Una Voce – Česká republika

Korunní 62

120 00 Praha 2

A R C I B I S K U P S T V Í P R A Ž S K É

sekretář arcibiskupa

CZ 119 02 Praha 1, Hradčanské nám. 16

tel.:++420/2/20392201 fax.:++420/2/20515396 e-mail: malek@arcibiskpraha.cz

V Praze dne 27.dubna 1999

č.j.: 83/99

Vážený pane Semíne,

pan kardinál Miloslav Vlk mne pověřil, abych k Vašim předchozím dopisům, a především k Všemu poslednímu dopisu ze dne 21.1.1999 s připojenými podpisovými archy se žádostí o povolení slavit mši sv. ve smyslu indultu Quattor ab hinc annos, sdělil, že v těchto záležitost sleduje stejný postup jako vatikánský Státní sekretariát.

Substitut Státního sekretariátu Svatého stolce Mons. Re v zastoupení Svatého otce odmítl v r. 1994 přehnané nátlakové požadavky předsedy Una Voce de Saventhema a nevzal v úvahu jeho zprostředkovatelské nabídky. Ani komise Ecclesia Dei dosud přímo neodpověděla na výzvy jejího dalšího předsedy Michaela Daviese z r. 197, pokud bychom nechtěli pokládat za odpověď slovo Svatého otce při příležitosti 10. Výročí Ecclesia Dei k mnoha shromážděným poutníkům na Svatopetrském náměstí, mezi nimiž byly také dva tisíce příslušníků Bratrstva sv. Petra (tato jeho slova přikládám a prosím, abyste je publikovali například ve Světle).

Proto i pan kardinál odmítá vaše přehnané požadavky , které neodpovídají platným normám v církvi v této věci,i Vaši zprostředkovatelskou roli a žádá Vás, abyste ve svých projevech, zvláště ve Zpravodaji Una Voce nezkresloval pravdu a neoháněl se zvučnými jmény, ani soukromými názory kardinála Ratzingera, ale nechal se vést poslušností Svatému otci.

Ve smyslu dopisu Mons. Re vyzývá proto Vaše sdružení, aby akceptovalo, že „první povinností všech věřících je přijmout a prohloubit bohatství toho, co obsahuje platná liturgie v duchu víry a poslušnosti učitelskému úřadu a vyhnout se všem snahám, které škodí společenství církve“, a že „Svatý otec vyjadřuje přání, aby asociace (rozuměj Una Voce) přispěla k uskutečnění tohoto záměru.“

S přáním plnosti světla Kristova

P. Vladimír Málek