Nejčastější otázky…

Dovolte, abychom Vám poskytli základní informace k nejčastějším otázkám ohledně tradiční latinské mše, jejíž kořeny sahají do apoštolské tradice a v té podobě, jak ji známe dnes, byla sloužena již koncem 6. století za svatého papeže Řehoře Velikého.

Co je mše?

Mše je zpřítomnění vrcholného spásného aktu našeho Pána Ježíše Krista, Jeho oběti na kříži. Každá mše svatá by měla svými modlitbami a obřady vyjadřovat tuto skutečnost způsobem důstojným, krásným a nedvojznačným. Pravá liturgie má oslavovat a velebit Boha, přinášet zadostiučinění za hříchy člověka a vzdávat Bohu díky za milosti, jichž se světu dostává.

Proč zrovna tradiční latinská mše?

Latinská liturgie se vždy vyznačovala nádherou, vznešeností, zbožností a hlubokou úctou ke svatým tajemstvím. Proto nikdy nepřestala přitahovat zástupy věrných. Pro ni položilo život mnoho svatých mučedníků a mučednic.
Díky nepřetržitě rostoucímu počtu žádostí o slavení této mše svaté podpořil papež Jan Pavel II. nejprve v roce 1984 a pak v roce 1988 v dokumentu „Ecclesia Dei“ hojné slavení tradiční latinské mše svaté pro všechny katolické věřící, kteří po ní touží.

V polovině 90. let je tato mše sloužena již ve stovkách farností po celém světě a jejich počet vzrůstá každý měsíc. Jen v USA je tato mše sloužena ve více než 180 farnostech představujících téměř polovinu amerických diecézí.

Proč se této mši také říká „tridentská“?

Přívlastek „tridentská“ je odvozen od italského města Trident, kde se v letech 1545-63 konal ekumenický církevní sněm. Jedním z cílů tridentského koncilu bylo sjednotit liturgickou praxi západní církve. Toto úsilí završil v roce 1570 svatý papež Pius V. bulou „Quo Primum“, ve které stanovil existující římský ritus závazným pro římskokatolickou církev. Zároveň však ponechal v platnosti i jiné mešní rity, a to za podmínky, že již byly nepřetržitě užívány po více než 200 let.

Proč latina?

Latina je oficiálním jazykem římskokatolické Církve. Jako liturgický jazyk je používána od 3. století. Neměnná podoba latinského jazyka podstatně přispěla k uchování pravého učení o oběti mše svaté, které pochází už od nejstarších církevních otců. Užívání latiny při mši a v oficiálních dokumentech má klíčový význam pro podporu univerzality a jednoty Církve. Latina, jakožto vlastní jazyk Matky Církve, je pro každého katolíka mateřštinou.
Věřící, kteří se účastní tradiční mše sloužené latinsky, užívají misálky, v nichž vedle původního latinského znění je také překlad český.

Co očekávat od tradiční latinské mše?

Tradiční mše se pro svou jasně určenou formu a pečlivě vypracované obřady může napoprvé jevit jako méně srozumitelná. Přítomní věřící jsou však důstojným obřadem vedeni k modlitbě a usebrání. Před začátkem mše svaté vládne chrámem ticho jako projev úcty ke Kristu skutečně přítomnému v Nejsvětější Svátosti, jež je uchovávána ve svatostánku uprostřed hlavního oltáře. Pro zdůraznění posvátnosti prostoru je kněžiště od hlavní lodi oděleno mřížkou.
Hlavní oltář je umístěn na východní straně chrámové lodi, neboť na východě vycházející slunce představuje Krista zmrtvýchvstalého. Kříž nad oltářem upomíná věřící na skutečnost, že Ježíšova kalvarská oběť a oběť mše svaté jsou jednou a touž obětí. Svíce hořící na oltáři symbolizují Krista jako Světlo světa. Kněz spolu se shromážděným lidem stojí čelem ke svatostánku a oltáři, kde se uskutečňuje Nejsvětější obeť.

Věřící příjmají Svátostného Krista do úst, přičemž klečí u oltářní mřížky. Příjmání se děje pod jednou způsobou a kněz pronáší slova „Tělo Páně našeho Ježíše Krista zachovej duši tvou k životu věčnému. Amen.“ Příjmající neodpovídá.
Mše, která je pouze recitovaná, se nazývá tichá.

Slavnostnější formou je tzv. mše zpívaná (Missa Solemnis). Zpívá se gregoriánský chorál nebo různé formy polyfonie.