Gregoriánský chorál a jeho pěstování při Mešní liturgii

Při slavení eucharistie jsme svědky mnoha druhů duchovní hudby. Jedním z těchto druhů je i Gregoriánský chorál, který je církvi západního ritu vlastním zpěvem.¹ Protože se jedná o velmi starý zpěv, tak do jeho vývoje zasáhly různé výrazové prostředky a též i hudební nástroje. Díky tomu je nutné specifikovat, jaký druh chorálu se bude zrovna provozovat (např. chorál s doprovodem varhan). Bohužel se často setkáváme s přístupem, že členové jednoho chorálního souboru veřejně haní projev přednesu druhého souboru. Člověk, který je neznalý situace, je tak proti své vůli nucen zaujmout stanovisko jedné či druhé strany, i když pravda může být uprostřed. Pro tyto situace jsem se rozhodl napsat tento malý článek, aby zbytečně nedocházelo k hádkám a aby se předešlo případnému pohoršení.

Nejprve si musíme vysvětlit, co to vlastně Gregoriánský chorál je. Předně se jedná o zpěv, který je vlastní liturgii římskokatolické církve.² To znamená, že je církví schválen a přímo prohlášen za zpěv jí vlastní, mající své oprávněné místo při slavení liturgie.³ Chorál je jednohlasý církevní zpěv a jeho melodická linka se pohybuje v církevních tóninách ve volném rytmu.⁴ Rytmus zpěvu chorálu se řídí přízvuky a délkami obsaženými ve slovech textu daného zpěvu, který je psaný v latinském jazyce a jen v několika málo případech jazyce řeckém.⁵ Slovo chorus označovalo ve starých dobách místo v presbytáři, kde zpívali zpěváci. Chorál jako takový se dělí do několika druhů. Můžeme tedy chorál rozlišit podle území – Starořímský chorál, Ambroziánský chorál (V Miláně), Mosarabský chorál (Španělsko), Insulární chorál (Irsko), Galikánský chorál (Francie), atd. Dále můžeme chorál označit i podle řeholních řádů, které ho provozovaly. Máme tak chorál Premontstrátský, Dominikánský, Cisterciácký, Kartuziánský a jiné. Pro potřeby našeho článku se budeme věnovat chorálu Římskému, který též známe jako Gregoriánský chorál. Označení Gregoriánský chorál je na počest velkého reformátora liturgie Řehoře Velikého.⁶ Pověst praví, že též sám Řehoř psal jednotlivé zpěvy k liturgii, a proto se na jeho počest na začátku graduálu uváděl zpěv Gregorius præsul. Jisté je, že se název Gregoriánský chorál vyskytuje poprvé až v XI. století.⁷ Do té doby se Gregoriánský chorál označoval jako Cantus Romanus.⁸

Jak se původně přednášel zpěv chorálu dnes přesně nevíme, ale můžeme některé zpěvy přibližně rekonstruovat podle neumového zápisu. Neumy⁹ jsou nejstarším přednotovým zápisem gregoriánského chorálu. Tyto neumy se užívaly k zápisu melodie nad textem zpěvu až do XI. století. Jedná se o tečky,¹⁰ čárky,¹¹ obloučky¹² a jejich složeniny. Nevýhodou tohoto zápisu byla jeho nepřesnost. Nebylo možné zaznamenat melodické niance natolik, aby se přesně melodicky zaznamenal tok chorálu. Díky tomu se chorál nemohl věrně a jednotně šířit do dalších – především misijních území. Proto již od IX. století v některých klášterech vznikají pokusy o kvalitnější hudební zápis. Vzniká tak např. Písmenková notace. První důležitější počin ve zpřesnění notového zápisu je zavedení notové linky F. Tuto linku naznačil písař, a na její začátek napsal písmeno F. Tímto se přibližnost zápisu zpřesnila. Druhé zpřesnění spočívalo se zavedením linky s notou C. To již byl tak veliký posun, že vyvstala potřeba definice každé noty. Proto Quido z Arreza¹³ začal používat v notovém zápisu 4 linky, ve kterých je chorál zapisován v chorálních knihách do dnešní doby. Díky zapsané melodii se mohla rozvinout i praxe vícehlasého zpěvu. S linkovou notací souvisí i používání hudebních klíčů, které otvírají interpretovi umělecký prostor k přednesu daného zpěvu. Dodnes jsou v chorálních knihách používány klíče F a C.¹⁴ Tyto klíče se používají tak, že se vypíší na začátek linky označení C a nebo F. Tyto klíče mohou být na každé lince a to vždy tak, aby chorální zápis potřeboval co nejméně pomocných linek. Většina chorálních zpěvů toto dokonale splňuje. U složitějších melodií s velkým tónovým rozsahem se uvede na konci hudební plochy ve zpívané tónině tvz. kustos,¹⁵ který nám říká, v jaké výši je následující nota. Pak je uveden nový klíč a zpěv pokračuje dále obvyklým způsobem. Jedná se tak o přehledný zápis, který neruší žádný chaos pomocných linek. Jako chromatické vyšinutí z tóniny zná chorál pouze b a odrážku, která toto chromatické půltónové snížení tónu ruší.¹⁶ Dále se zápis chorálu vyvíjel v grafické podobě použitím hranatých not. Hranatá podoba noty byla ve středověku určena seříznutým husím brkem písařů. Z rombické notace se vyvinula kvardáta a z ní Vaticana. Co se však týče zpěvů samotných, tak ty prošly významnou změnou. Bohatě kolorované melodie se zjednodušovaly, aby se lépe daly pomocí kontrapunktyckých pravidel slučovat ve vícehlasé skladby a postupně mizelo modální chápání melodie chorálu do Dur/molového cítění.

Po tridentském koncilu nařídil papež odstranění barbarizmů ze zpěvu chorálu.¹⁷ Touto úpravou byl pověřen kapelník Sixtinské kaple Palestrina. Palestrinovo dílo se však nedochovalo a proto revizi knih provedli Annerio a Surianno. Výsledkem byl graduál vytištěný v Medicejské tiskárně. Tomuto graduálu se tedy říká Editio Medicea. Ta ale nebyla pro církev závazná. V 19. století však vyšla nová edice chorálu – Editio Ratisbonensis.¹⁸ Tak však již byla označena za autentický chorál. V zásadě se jednalo o medičejskou edici s doplněnými novými zpěvy. Změnu představovalo bádání v kláštere Solemnes, kde Dom Guerangere¹⁹ s mnichy se snažily o očistu chorálu. Papež Pius X. vrací chorálu jeho místo a nařizuje prezentovat výsledky bádání do nových liturgických knih. Mniši v Solesmes stáli u vydání Antifonale,²⁰ Graduale²¹ a Responsoriale.²² Papež Pius X. též podpořil mnichy v Solesmes a nařídil úřední vydání takto upraveného chorálu. První vydanou knihou bylo Kyriale romanum.²³ Nově upravené zpěvy v Graduale Romanum navracely zpěvům původní podobu, jako měly v době největšího rozkvětu chorálního zpěvu. Je zajímavé, že se začaly vytvářet varhanní doprovody pro snažší šíření chorálu.²⁴ Jako kancionálu k varhanímu doprovodu se užívá graduálů jednohlasých, ale psaných v pětilinkové soustavě s houslovým klíčem a překladem do národního jazyka. Vrcholem bádání a zveřejňování obnoveného chorálu je Graduále triplex,²⁵ kde jsou uvedeny všechny zpěvy v kvadratické notaci se zápisem neum z klášterů Laon, St. Gallen a jiných. Z výše popsaného vyplývá, že některé podoby gregoriánského chorálu mohou být i dnes provozovány. Některá pěvecká tělesa pěstují zpěv s pomocí neum, jiné těleso zpívá jen podle zápisu kvadráty a jiné uskupení pěstuje chorál za použití varhanního doprovodu. Nejčistší verze chorálu je samozřejmě bez doprovodu nástrojů, ale i použití varhan jako garanta melodické jistoty při zpěvu má své opodstatnění.

Proto až se setkáte s provozováním chorálu v podobě, na kterou nejsme zvyklí, nemusíme se vůbec pohoršovat, protože všechny popsané způsoby zpěvu byly v církvi přijímány a velmi podporovány. Jedná se o různé projevy téhož posvátného zpěvu.