Poznat, zachovat a žít liturgii římskokatolické církve v jejích tradičních formách.
Za tradiční formy liturgie se považují všechny obřady a zvyklosti římskokatolické církve, které se uchovaly až do dnešních dnů, a byly uznané a užívané do roku 1962, s přihlédnutím k drobným úpravám povoleným Svatým stolcem.
Kostely s pravidelnou tradiční latinskou mší svatou v České republice.
Křesťanství se stalo náboženstvím obrazů v mimořádné míře, protože vychází z víry v osobního Boha, důstojnost člověka a tajemství vtělení Božího Slova.
Během Francouzské revoluce hájili biskupové vysvěcení bez papežského mandátu své jednání odkazem na stav nouze. Pius VI. jejich argumentaci odmítl a zdůraznil, že ani mimořádné okolnosti nemohou narušit hierarchické uspořádání Církve.
Krize v Církvi a kanonický „stav nouze“ nejsou totožné skutečnosti. Za jakých podmínek může nutnost omluvit porušení církevního zákona a proč nemůže ospravedlnit biskupská svěcení vykonaná bez papežského mandátu.
Směřuje mnišský život ve Francii ke svému zániku? Socioložka Isabelle Jonveauxová, odbornice na mnišský život z univerzity ve Fribourgu (Švýcarsko), vypracovala studii o rušení řeholních komunit.
Tradice katolické víry není totožná s jediným hnutím ani bratrstvem. Takové ztotožnění vede k honu na zrádce a může mít tragické důsledky.
Roku 1976 profesor teologie Joseph Ratzinger vyjádřil podporu zachování římského misálu. Po třiceti letech plán uskutečnil jako papež Benedikt XVI.
Svatého Atanáše se dnes někdy dovolávají jako příkladu biskupa, který světil bez papežského mandátu. Prameny však ukazují opak.
O letošních Letnicích se opět asi čtyřicet českých a slovenských poutníků vydalo na mezinárodní pouť z Paříže do Chartres.
Při mši svaté o slavnosti Seslání Ducha svatého na pouti z Paříže do Chartres kázal dominikán Serge-Thomas Bonino OP. V pěti dějstvích provází poutníky od stvoření až k jejich poslání stát se svědky opravdového života.
Velká radost pro českou církev je vysvěcení novokněze Matyáše Razíma FSSP.
