Poznat, zachovat a žít liturgii římskokatolické církve v jejích tradičních formách.
Za tradiční formy liturgie se považují všechny obřady a zvyklosti římskokatolické církve, které se uchovaly až do dnešních dnů, a byly uznané a užívané do roku 1962, s přihlédnutím k drobným úpravám povoleným Svatým stolcem.
Kostely s pravidelnou tradiční latinskou mší svatou v České republice.
Prosba z Otčenáše „neuveď nás v pokušení“ není žádostí, aby nás Bůh pouze uchránil pádu, ale aby nás od pokušení odvedl a pomohl nám odpustit, zanechat minulost i odolat zlu.
Křesťanství se stalo náboženstvím obrazů v mimořádné míře, protože vychází z víry v osobního Boha, důstojnost člověka a tajemství vtělení Božího Slova.
Během Francouzské revoluce hájili biskupové vysvěcení bez papežského mandátu odkazem na stav nouze. Pius VI. jejich argumentaci odmítl a zdůraznil, že ani mimořádné okolnosti nemohou narušit hierarchické uspořádání Církve.
Směřuje mnišský život ve Francii ke svému zániku? Socioložka Isabelle Jonveauxová, odbornice na mnišský život z univerzity ve Fribourgu (Švýcarsko), vypracovala studii o rušení řeholních komunit.
Roku 1976 profesor teologie Joseph Ratzinger vyjádřil podporu zachování římského misálu. Po třiceti letech plán uskutečnil jako papež Benedikt XVI.
Svatého Atanáše se dnes někdy dovolávají jako příkladu biskupa, který světil bez papežského mandátu. Prameny však ukazují opak.
O letošních Letnicích se opět asi čtyřicet českých a slovenských poutníků vydalo na mezinárodní pouť z Paříže do Chartres.
Při mši svaté o slavnosti Seslání Ducha svatého na pouti z Paříže do Chartres kázal dominikán Serge-Thomas Bonino OP. V pěti dějstvích provází poutníky od stvoření až k jejich poslání stát se svědky opravdového života.
Velká radost pro českou církev je vysvěcení novokněze Matyáše Razíma FSSP.
Přes dvě staletí bez kněží uchovali japonští křesťané víru. Pravého Kristova posla rozpoznali podle úcty k Panně Marii, kněžského celibátu a jednoty s papežem.
