Roku 1976 profesor teologie Joseph Ratzinger vyjádřil podporu zachování římského misálu. Po třiceti letech plán uskutečnil jako papež Benedikt XVI.
Překlad dopisu právnímu historikovi Wolfgangu Waldsteinovi.
Vážený a ctěný pane kolego Waldsteine!
Mnohokrát děkuji za Váš vlídný dopis. Abych přešel přímo k jádru věci: Podle mého názoru by se mělo dosáhnout toho, aby starý misál mohl i nadále používat každý kněz, pokud uzná legitimitu misálu nového. Předpisy, které budou nepochybně nutné kvůli udržení řádu a zamezení zmatků, by však měly být formulovány tak, aby umožňovaly značnou svobodu při užívání starého misálu. Abych Vám objasnil svůj postoj, dovoluji si k tomuto dopisu přiložit fotokopii dopisu, který jsem před první nedělí postní adresoval kardinálu Volkovi ve věci misálu. Situace bohužel dospěla již tak daleko, že nebylo možné mým návrhům vyhovět, ačkoli je kardinál Volk osobně zjevně považoval za správné.
V této souvislosti je třeba poukázat na to, že způsob zavedení nového misálu se odchyluje od dosavadních církevněprávních zvyklostí, jaké zachoval například Pius V. při své reformě misálu. Tehdy bylo výslovně uvedeno, že papež v žádném případě neruší (nequaquam auferimus) více než dvě stě let nepřetržitě zachovávaný obyčej (consuetudo). Proto například v Kolíně nad Rýnem a v Trevíru zůstal až do 18. století v platnosti poněkud odlišný typ liturgie, v Miláně dokonce až do Druhého vatikánského koncilu; totéž platilo v dominikánském řádu. Podobných příkladů by bylo možné snadno uvést více.
„Misál Pia V.“ přitom nebyl vůbec žádným novým misálem, nýbrž jen na základě pramenů nepatrně upravenou podobou dosavadního misálu města Řím. V tomto smyslu představoval jen jeden letokruh v nepřetržitém procesu růstu, který se od svatého Hippolyta ubíral přímou linií. Proto pokládám označení „tridentská mše“ a „misál Pia V.“ za historicky nesprávná a teologicky neblahá.
Problém nového misálu naproti tomu spočívá v tom, že z tohoto nepřetržitého historického vývoje – jež pokračoval před Piem V. i po něm – vybočuje a vytváří zcela novou knihu, byť sestavenou ze starého materiálu. Její zavedení je navíc doprovázeno zákazem dosavadního misálu způsobem, který je dějinám církevního práva i liturgie zcela cizí. Na základě své znalosti koncilních debat a po opětovném přečtení tehdejších projevů koncilních otců mohu s jistotou říci, že toto nebylo zamýšleno.
Dnes je ovšem obtížné něco takového vyslovit a zastávat, protože je až příliš snadné tento postoj zaměnit s postojem Mons. Lefebvra, který je ve skutečnosti úplně jiného ražení. Ten totiž musí v podstatě popírat jakýkoli vývoj, a dostává se tak do rozporu nejen s Piem V., ale vůbec s katolickým principem papežské a biskupské pravomoci. Proto se mi zdá důležité zdůrazňovat plnou legitimitu nového misálu. Právě za tohoto předpokladu se však člověk může a musí zasadit o to, aby byl tento tradici protiřečící typ zákazu revidován a vývoj se znovu vrátil do správné linie.
Budoucnosti pak můžeme ponechat, zda „nový misál“ opět vyústí v ten starý a splyne s ním natolik, že se nakonec ukáže jako pouhá etapa jeho růstu. Ustrnutí starého misálu by totiž v dlouhodobé perspektivě znamenalo jeho zánik. Právě proto je třeba si přát, aby byl znovu začleněn do živého liturgického vývoje.
Vaše adventní a vánoční přání Vám velmi srdečně opětuji a zůstávám s nejlepšími pozdravy
Váš hluboce oddaný
Joseph Ratzinger
