Letos o Letnicích se opět cca 40 českých a slovenských poutníků vypravilo na mezinárodní pouť z Paříže do Chartres, která již od roku 1983 představuje jeden z hlavních symbolů tradičního hnutí ve Francii. Proč právě na tuto pouť, do tak vzdálené země? Nestačilo by uspořádat podobnou pouť někde u nás? Zkusme se o něco blíže podívat na smysl tohoto vzdáleného putování, pochopme jeho historii a jedinečnou roli v otázce budoucnosti křesťanské Evropy.
Pouť z Paříže do Chartres (cca 100 km) sahá svojí historií hluboko do středověku, kdy zde o Boží milost a ochranu Panny Marie prosili prostí lidé i francouzští králové. Přicházeli sem uctít především slavnou relikvii – závoj Panny Marie, který dle tradice měla Matka Boží při Zvěstování, když se Slovo stalo Tělem a ve kterém také porodila Krista. Tento vzácný dar roku 876 chartreské katedrále věnoval franský král Karel Holý. Relikvie se však pravděpodobně původně na západ dostala z byzantského prostředí křesťanského východu, kde byla velmi zakořeněna úcta k oděvům Panny Marie a kde se přímo slaví svátek, který je nazván „Pokrov (závoj) přesvaté Bohorodičky“. Na místě dnešní katedrály stál ranně křesťanský chrám již ve 4. století, tedy v době, kdy se většina Evropy dosud nacházela ve tmách pohanství. Současná podoba chrámu je víceméně z roku 1220. Tomu však předcházela éra střídavých pádů a opětovných povstání katedrály, zejména ve spojitosti s častými požáry, které byly běžnou součástí dějin středověku. Takováto tragédie tedy nevedla k rezignaci, ale představovala motivaci k opětovnému vystavění katedrály, vždy vznešenější a krásnější. Kéž by i nás tragédie dnešního světa, který opustil Boha, vedla k touze po vystavění katedrály víry, bez níž nelze světu vrátit naději. Vždyť dnes ve Francii hoří kostely nikoli jako následek přírodních katastrof a chyb, nýbrž zcela záměrně, jako projev lidské zloby. Novodobá éra chartreských poutí začala v roce 1983, kdy se skupina několika studentů dohodla uspořádat pouť za Francii a obnovu mše sv. v tradičním ritu. V průběhu let se počty účastníků neustále zvyšovaly a ačkoli se jednalo a jedná primárně o záležitost Francouzů, v posledních desetiletích pouť dostala i mezinárodní rozměr. Známý francouzský kardinál Louis Pie v 19. století předpovídal: „Chartres se stane, více než kdy jindy, střediskem oddanosti Marii na Západě, lidé se tam budou hrnout, jako v minulosti, ze všech částí světa.“ V roce 2023 byla poprvé kapacita pouti zcela přeplněna a na některé účastníky se nedostalo. Tehdy ji šlo 16 tisíc poutníků. V následujících letech se pořadatelé každým rokem snaží kapacitu mírně navýšit, takže například letos mohlo jít přes 20 tisíc osob, přičemž věkový průměr účastníků byl pouhých 21 let. Vzhledem k tomu, že všichni tito poutníci jdou více než 100 km dlouhou trasu (což není jen nějaký nepodstatný detail), organizace je velice náročná, a tudíž kapacitu zřejmě nebude možno dále navyšovat. V posledních několika letech se však v různých částech světa začínají rodit poutě v podobném duchu, s jasným odkazem na Chartres. Například můžeme zmínit pouť do španělské Covadongy, nebo zcela nově založenou pouť z Říma do Subiaca.
Pouť do Chartres organizuje laické sdružení „Notre-Dame de Chrétienté“. Do češtiny bychom tento název mohli přeložit jen poněkud kostrbatě: „Naše Paní Křesťanstva“. Tento název může v našem prostředí působit poněkud neurčitě a suše. Je ovšem třeba dodat, že ve francouzském kontextu má slovo „Chrétienté“ diametrálně odlišný náboj. Odkazuje na středověký pojem „Christianitas“, představující křesťanskou civilizaci jako takovou – tu civilizaci, jíž byla kdysi Francie coby „první dcera církve“ tak zářným příkladem! A právě tato civilizace měla být kdysi zničena Velkou Francouzskou revolucí, která ve jménu humanismu způsobila jednu z největších genocid křesťanů v dějinách. Když si poutníci po skončení závěrečné mše sv. v Chartres jdou prohlédnout katedrálu a uctít relikvii závoje Panny Marie, mohou kolem celého presbytáře vidět překrásné sousoší. Sochy světců však mají často od oněch revolucionářů uražené hlavy a končetiny. A zde člověku dochází ten dechberoucí kontrast! Zde příchozí poutník chápe vznešenost oné výzvy obnovit opět křesťanskou společnost – Christianitas.
Termín pouti do Chartres je každoročně stanoven na Letnice. Svatodušní tématika se tak vhodně doplňuje s Mariánským motivem pouti. Vše začíná mší sv. v sobotu ráno na vigilii Letnic v kostele sv. Sulpice v Paříži. Procesí působí trošku dojmem křížové výpravy. Nesou se korouhve a prapory a zpívají se písně. Nedílnou součástí konkrétně českého „chapitre“ sv. Jana Nepomuckého je mimo růženec i společná zpívaná modlitba některých částí breviáře nebo katecheze od doprovázejících kněží a bohoslovců. Po přenocování v táboře jsou poutníci brzy ráno probuzeni, aby se opět vydali na cestu. Vstávají s vědomím, že v tomtéž táboře právě cca 300 kněží slouží individuálně mše svaté. Horlivější poutníci mohou jít ministrovat, což je velmi krásná zkušenost. Společná mše sv. na Boží hod Svatodušní se slouží na obří louce, kde se shromáždí všichni poutníci. Letos ji celebroval kněz z Tanzanie. Jak krásná je tato univerzálnost Církve, když vidíme, že tento africký kněz celebruje tradiční mši sv. právě tak, jako kněží u nás. Kázání tento rok pronesl světoznámý dominikán, který nedávno navštívil i ČR, Serge-Thomas Bonino OP, prezident Papežské akademie sv. Tomáše Akvinského. Samotný závěr pouti je každoročně na Svatodušní pondělí v Chartreské katedrále. Pontifikální mši sv. letos celebroval kardinál Raymond Leo Burke, jehož kázání rovněž přinášíme. Ačkoli nový liturgický kalendář již neobsahuje oktáv Letnic, v tradičním ritu se stále slaví. Jaký paradox, že přitom ve Francii je Svatodušní pondělí stále slaveno coby státní svátek. To poskytuje i z praktického hlediska ideální podmínky pro zakončení této pouti.
Dalo by se toho k průběhu pouti ještě mnoho napsat, ale bylo by to zbytečné, protože kdo nezažil, nepochopí. Proto vyzýváme vás všechny, kdo účast na pouti zvažujete, abyste se nebáli a šli příští rok do toho. Zažijete tři dny, které jsou jako z jiného světa. Ano, dny fyzické námahy, bolesti, vedra či deště… Ale co málo stojí, za nic nestojí. Můžete zahlédnout záblesky návratu katolické Francie dnes, kdy se někomu může zdát, že vše je ztraceno.
Troufám si to předpovědět: Chartres se stane, více než kdy jindy, střediskem oddanosti Marii na Západě, lidé se tam budou hrnout, jako v minulosti, ze všech částí světa.