Následující kázání pronesl dominikán Serge-Thomas Bonino OP, prezident Papežské akademie sv. Tomáše Akvinského, při mši svaté o slavnosti Seslání Ducha svatého během mezinárodní pouti z Paříže do Chartres dne 24. května 2026.
1. dějství
Na počátku, když Bůh stvořil nebe a zem, byla země, jak praví Písmo, pustá a prázdná, neplodný chaos. Ale Duch Boží se vznášel nad vodami jako holubice a z vod oplývajících Duchem Božím vytryskl život, překypující a nezastavitelný.
2. dějství
Další výjev se odehrává v Nazaretu v den Zvěstování. Tentýž Duch svatý nyní rozprostírá svá křídla nad Pannou Marií. Moc Nejvyššího ji zastiňuje. A v Marii, nové Evě, matce živých, vytryskává Ten, který je zosobněný život, Ježíš. Marie ve svém lůně počíná Ježíše, počátek obnoveného stvoření. Tento Ježíš, kterému říkáme Kristus nebo Mesiáš, což znamená ten, který přijal plnost pomazání Duchem, ten, jehož svaté lidství je celé proniknuté Duchem svatým, je od této chvíle nevyčerpatelným zdrojem pro každého člověka, jediným zdrojem pravého života.
3. dějství
Nyní se výjev přesouvá do Jeruzaléma, padesát dní po Velikonocích, do rána Letnic. Ježíš vzkříšený, Ježíš oslavený, Ježíš sedící po pravici Otcově vylévá na apoštoly to, co Otec slíbil, totiž Ducha svatého. A tento Duch, který v lůně Marie utvářel Ježíšovo fyzické tělo, dnes utváří Ježíšovo mystické tělo, totiž svatou církev, která je Ježíšem Kristem, který se vylévá a sděluje. Ano. Když Duch osvěcuje rozum vírou, když zapaluje srdce láskou, tak shromažďuje v jednotě víry a lásky rozptýlené Boží děti. A z ubohé hlíny našeho lidství hněte a tvoří církev – nevěstu bez poskvrny a vrásky pro nového Adama, Ježíše Krista.
4. dějství
Během mše, stejně jako kdysi nad pravodami, poté nad Pannou Marií a následně nad apoštoly, rozprostírá Duch svá křídla. Kněz dnes vztahuje své ruce nad chléb a víno a znovu se stává zázrak, vytryskává život. Chléb a víno se stávají Ježíšovým eucharistickým Tělem. A všichni, kdo přijmou tento živý chléb, se stanou živými, stanou se živými údy Kristova těla. Jak říká svatá Alžběta od Nejsvětější Trojice, stávají se pro Slovo jakýmsi dalším lidstvím, v němž Ježíš obnovuje celé své tajemství. A tímto dalším lidstvím jste vy – poutníci. Tak den za dnem, mši za mší, přijímání za přijímáním Eucharistie rodí a dává růst církvi svaté. A právě proto mi od vás připadá, drazí přátelé, velmi nerozumné, že takto přicházíte na mši bez jakékoliv zvláštní ochrany. Copak si neuvědomujete hrozící nebezpečí? Nevíte, že mše vás může ozářit, a že když se přiblížíte k Eucharistii, riskujete kontaminaci? Ano, hrozí vám strašlivá nemoc – akutní christifikace. Hrozí vám, že se stanete podobnými Ježíši Kristu, že budete jako On postiženi nepotlačitelnou potřebou učinit ze svého života velkolepou oběť lásky Otci, pramen života pro své bratry.
5. dějství
Další výjev je dnes a zde, někde mezi Paříží a Chartres. Poutníci, vzývali jste Ducha. Připravili jste pokáním svá srdce k přijetí Kristova Těla. Vše je připraveno. Vše je připraveno k tomu, abyste se nyní stali apoštoly, misionáři, svědky až na sám konec světa. O sv. Dominiku se říká, že věřil, že nebude skutečným údem Ježíše Krista, tedy skutečným křesťanem, do té doby, dokud nebude moci vynaložit všechny své síly k získávání duší, tak jako se za naši spásu obětoval Spasitel nás všech, náš Pán Ježíš Kristus. Neboť je to skutečně oheň, který Ježíš přišel vrhnout na zem, ohnivé jazyky, oheň Ducha. A proto – a říkám to potichu, abych neměl potíže s ochrankou – se musíte stát žháři! Malý ohýnek lásky, který Duch svatý zapálil ve vašich srdcích, v nich nesmí zůstat uzavřen. Musí vyjít ven, musí přetékat, musí strávit všechno kolem vás. Skrze vaši modlitbu, skrze vaše svědectví. Oheň Ducha se musí předávat z člověka na člověka, ve vaší rodině, ve vašich vztazích, v celé společnosti. Oheň totiž nikdy neříká ‚dost‘ a svatá církev se musí rozšířit až na sám konec světa. Ostatně právě na to svět čeká. Navzdory svému hroznému bloudění touží po životě, po skutečném životě. Je to nevykořenitelná touha, kterou Stvořitel vtisknul do srdce každého člověka. Jistě, naše společnost je až příliš náchylná k tomu, aby podléhala zlým cestám. Těm cestám, které pocházejí od Zlého, které vystupují z našich nejtemnějších hlubin. Těm cestám, které nás vybízejí k tomu, abychom složili ruce do klína, zbaběle podlehli nevíře, zoufalství, nihilismu, a nakonec i smrti. Tedy neváhejte hlasitě a jasně hlásat, že Bůh nestvořil člověka pro smrt, že smrt není cílem života! Probuďte ve svých bratřích onu skrytou touhu po opravdovém životě! Řekněte jim, že nejsou na zemi proto, aby jen přežívali nebo živořili. Ne! S Boží milostí jsme stvořeni k životu v plnosti, k životu na maximum svých možností. A tento život má jméno. Jmenuje se věčný život, blaženost v Bohu. Tento život, drazí poutníci, je dnes ve vašich rukou!