Co znamená prosba z Otčenáše?
Před několika lety se rozpoutala menší debata kolem slov z Otčenáše: „Neuveď nás v pokušení.“ Navrhovalo se změnit tuto formulaci na „nedopusť, abychom upadli do pokušení“, protože původní znění údajně mylně naznačuje, že Bůh člověka k hříchu přivádí, zatímco pokušitelem je ve skutečnosti ďábel. Bůh nás k hříchu jistě nevede. Tato námitka však přehlíží hlubší význam prosby. Modlit se „Neuveď nás v pokušení“ má svůj smysl: nechceme po Bohu pouze to, aby nám „nedovolil upadnout“, ale aby nás od pokušení aktivně odvedl.
Nejlepší je od pokušení odejít
Představme si následující situaci. Na druhé straně místnosti uvidíte krásnou a přitažlivou ženu v poměrně vyzývavém oblečení. Mohli byste k ní vykročit a vystavit se ještě silnějšímu pokušení, nebo se můžete otočit a odejít. Právě v té chvíli je čas se pomodlit: Pane, nevoď mě k pokušení – vyveď mě z něj, odveď mě od něj, neuveď mě do něj. Bylo by pošetilé říkat: „Pane, veď mě do těžkého pokušení, abych si mohl ověřit, zda mu dokážu odolat.“ Mnohem rozumnější je jednoduše ustoupit a odejít.
Znal jsem muže, který se účastnil skupinových setkání zaměřených na zvládání hněvu. Když poslouchal příběhy o tom, jak různí lidé ztratili kontrolu, říkal si u každého řetězce událostí vedoucích k výbuchu: „Prostě odejdi, prostě odejdi.“ Oni to však neudělali.
Někdy potřebujeme pomoc zvenčí
Problém je, že v některých případech to může být obtížné. Člověk by to sám od sebe „přirozeně“ neudělal. Může proto potřebovat malou pomoc zvenčí.
V jednom filmovém zpracování legendy o králi Artušovi je velmi zábavná scéna. V ní se zdánlivě čistý a ušlechtilý sir Galahad ocitne na hradě plném žen, které ho pokoušejí. Vtom vtrhne sir Lancelot se skupinou rytířů, aby ho „zachránili“:
Lancelot: Přicházíme právě včas. Byl jsi ve velkém nebezpečí.
Galahad: Nemyslím si.
Lancelot: Ale ano, byl. Byl jsi v hrozném nebezpečí.
Galahad: Poslyš, nech mě vrátit se dovnitř a čelit mu.
Lancelot: Ne, je to příliš nebezpečné.
Galahad: Poslyš, jsem rytíř. Očekává se ode mě, že budu čelit všemu nebezpečí!
Lancelot: Ne, musíme najít Svatý grál. Jdeme!
Galahad: Dobře… a nemohl bych si dát jen trošičku nebezpečí?
Lancelot: Ne, nebylo by to zdravé.
Přesně tak to s pokušením často chodí. Dokonce i svatý Augustin vzpomínal, jak se v mládí modlíval: „Pane, dej mi čistotu a zdrženlivost… ale ještě ne.“ Modlitba Páně obsahuje přiznání, že některé věci nás pokoušejí, a k tomu připojuje prosbu: „Pane, odveď mě od nich!“ Někdy potřebujeme ráznou pomoc, abychom se vůbec začali pohybovat opačným směrem, než jakým jsme se původně chtěli vydat.
Ale je tu ještě něco. Prosba „Neuveď nás v pokušení“ navazuje bezprostředně na prosbu: „Odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům.“ Jedno z běžných pokušení spočívá v tom, že dovolíme těm, kdo nám ublížili, aby nám neustále „leželi v hlavě“. Říkáme, že jsme odpustili, ale křivda může dál zůstávat v našem srdci i myšlenkách.
Někdy tato „živá“ křivda přetrvává v podobě zášti vůči člověku, který nám ublížil. Jindy jsme mu sice skutečně odpustili, ale křivda se může stále vracet buď v podobě strachu, že se podobné útoky budou opakovat, nebo v podobě představ, jak bychom na takové urážky v budoucnu statečně reagovali a bránili se.
I to je těžké pokušení: nedovolit minulosti, aby zůstala minulostí, a naopak jí umožnit, aby v nás dál přebývala. Proto se modlíme: Pane, dovol mi odpustit druhým jejich viny, stejně jako jsi ty odpustil mé viny. A nedovol, aby v mém nitru dál přežívaly pozůstatky těchto křivd. Stalo se něco zlého, to nelze popřít. Ale, Pane, nedopusť, aby mě to přivedlo k pokušení činit zlo druhým nebo abych se stal chladným, pyšným či zatrpklým.
Pokušení je prostě součástí života. Všichni po něčem toužíme. Jaký ubohý a bezduchý život by to byl, kdybychom po ničem netoužili! Problém spočívá v tom, že můžeme toužit po nesprávných věcech nebo po dobrých věcech nesprávným způsobem.
I dobré věci mohou být pokušením
Když ve výloze pekařství uvidím poctivý čokoládový dort, dostanu na něj obrovskou chuť. Nevím, zda chce Satan, abych po něčem takovém toužil. Zdá se mi, že lahodnost dortu je dostatečným vysvětlením této touhy. Ale copak jste se nikdy nepodívali na něco skvělého a neřekli s úsměvem: „Pane, neuveď nás v pokušení!“ A třeba i dodali: „Ale zbav nás od zlého.“
Nejde však o to, že by čokoládový dort byl sám o sobě „špatný“. Je to skvělý Boží dar lidstvu. Jenže v danou chvíli se musím otočit a odejít. A proto prosím o Boží pomoc.
Když už je pokušení před námi
Někdo by mohl namítnout: „Stačí se modlit: Nedopusť, abych upadl do pokušení.“ V mnoha případech je však za prvé už příliš pozdě: pokušení je přímo přede mnou a dívá se mi do tváře. A za druhé nejde o to, že bych do něj teprve „upadal“. Už v něm jsem. Potřebuji, aby mě od něj odtáhla síla Boží pravice. Proto dávám přednost původním slovům: „Neuveď nás v pokušení. Ale zbav nás od zlého.“