Zatímco řada diecézí v Americe hledá způsoby, jak reagovat na pokles návštěvnosti a stárnutí některých farních společenství, Fraternita sv. Petra (FSSP) se nadále rozvíjí ve Spojených státech i v dalších zemích. Mladé rodiny, živé farnosti, zaplněné kostely a rostoucí počet povolání přispívají k výraznému oživení tradičního katolického života, a to i v době, kdy je slavení tradiční římské liturgie na některých místech spojeno s určitými omezeními.
Fraternita sv. Petra nadále zvyšuje počet svých členů a rozšiřuje jak vlastní apoštoláty, tak svou službu v diecézích, například v Arlingtonu ve Virginii. Děje se tak v období, kdy byly možnosti slavení tradiční latinské mše a udělování svátostí podle dřívějších liturgických knih v některých diecézích nově upraveny či omezeny.
Od roku 1988 se FSSP rozrostla na 579 členů, z toho 387 kněží a 192 seminaristů a jáhnů. Slouží katolíkům ve 151 diecézích na 251 místech po celém světě, včetně 48 personálních farností.
Podle zprávy organizace CARA činí průměrný věk amerického katolického kněze 63 let, přičemž do tohoto údaje nejsou zahrnuti kněží v důchodu. Průměrný věk členů FSSP je naproti tomu 39 let. Tento rozdíl ukazuje, že tradiční liturgie a spiritualita oslovují mladší kněze a zájemce o kněžské povolání.
Výrazným příkladem růstu mezi farnostmi a mešními centry fraternity je apoštolát v texaském Irvingu nedaleko Dallasu, jen několik minut od Univerzity v Dallasu. Jde o jeden z nejdéle fungujících apoštolátů FSSP ve Spojených státech. Když se v roce 1988 skupina věřících obrátila na kardinála Josepha Ratzingera se žádostí o naplnění svých „oprávněných tužeb“, o nichž hovořilo motu proprio Ecclesia Dei, kardinál Ratzinger údajně požádal místního biskupa, aby jejich přání zvážil a umožnil v oblasti Dallasu vznik jednoho z prvních center tradiční latinské mše ve Spojených státech.
O téměř 40 let později má farnost Mater Dei na rozpisu osm nedělních mší a čtrnáct mší ve všední dny, v týdnu první soboty pak patnáct. Pět kněží FSSP zde rovněž každodenně slouží mši svatou pro řeholnice z Karmelu Pražského Jezulátka a sv. Josefa.
K dalším americkým apoštolátům FSSP, které zaznamenávají výrazný růst, patří společenství v Atlantě, San Diegu, Los Angeles, Phoenixu, Baltimoru, Richmondu ve Virginii, Naples na Floridě, Filadelfii, Providence na Rhode Islandu a na dalších místech. V některých z nich jsou s místními biskupy projednávány možnosti rozšíření kostelů a dalších prostor, aby mohly lépe sloužit rostoucímu počtu věřících, kteří vyhledávají tradiční liturgii.
Dalším příkladem je personální farnost sv. Františka Saleského v Atlantě. Její tři kněží FSSP slouží každý týden dvanáct mší ve všední dny a každou neděli čtyři tradiční latinské mše. Před pěti lety farnost navštěvovalo přibližně 200 rodin, dnes je to téměř 500 rodin.
Katolické vzdělávání dětí je pro rodiny spojené s tradiční liturgií prioritou
FSSP působí se souhlasem místního biskupa od roku 2017 v Národní svatyni sv. Alfonse z Liguori v Baltimoru. O rozvoji zdejšího společenství hovoří čtyřiadvacetiletý Joshua Gaeng, jehož rodina farnost navštěvuje:
„V době krátce před příchodem FSSP navštěvovalo všechny tři nedělní mše v průměru celkem 33 věřících, tedy přibližně jedenáct lidí na jednu mši. Nyní máme kolem 800 registrovaných farníků a všechny tři nedělní latinské mše dohromady navštěvuje více než tisíc lidí.“
Gaeng a jeho manželka Bronwen plánují vzdělávat své děti doma a poskytnout jim důslednou katolickou formaci a výchovu. Gaeng říká, že k tradiční liturgii našel cestu během druhého ročníku studia na Ave Maria University v Naples na Floridě:
„Poté, co jsme během univerzitních studií navštěvovali farnost FSSP, jsme byli s manželkou rozhodnuti učinit chrám sv. Alfonse svým duchovním domovem. Plánujeme, že Bronwen přestane pracovat a bude naše děti vzdělávat doma. Jejich formace a vzdělání budou úzce spojeny s naším každodenním liturgickým životem. Mše svatá, modlitba růžence i výuka katechismu budou tvořit přirozený střed života naší rodiny. Také sportovní a další aktivity chceme uspořádat tak, aby nenarušovaly slavení nedělí a společný katolický život.“
Brendan Keane a jeho manželka Jenna, kterým je necelých třicet let, rovněž navštěvují apoštolát FSSP v Baltimoru. Pro vzdělávání svých dětí zvažují cenově dostupnou katolickou školu nebo domácí výuku:
„Katolické školy jsou dnes poměrně drahé. Existují také velmi dobré hybridní katolické školy. Domácí vzdělávání by však našim dětem umožnilo účastnit se každodenní mše svaté.“
Keane také oceňuje, že se kněží FSSP osobně zapojují do výuky katechismu. Podle něj to dětem umožňuje pravidelný kontakt s kněžími a propojuje katechezi se svátostným životem farnosti:
„Doufáme, že doma budeme moci položit větší důraz na rozvíjení pobožností a řídit rodinný život podle tradičního liturgického kalendáře.“
Příklady růstu tradičních společenství od Baltimoru přes Atlantu až po Floridu
Scott Baier žije se svou manželkou v Naples již více než dvacet let. Mají pět dětí ve věku od čtrnácti do třiadvaceti let. Baier uvedl, že jeho rodina v minulosti navštěvovala několik různých farností. Některé obtížné zkušenosti je však vedly k hledání stabilního duchovního prostředí. Kolem roku 2017 se začal blíže seznamovat s FSSP a s tradiční latinskou mší, která se tehdy slavila v jedné z místních diecézních farností. Od té doby rodina navštěvuje nynější farnost FSSP. Přitahovala ho především krása a soustředěnost tradiční liturgie. Oceňoval také předvídatelnost liturgického slavení a důraz na úctu k posvátnému:
„Byli jsme přesvědčeni, že se ve farnosti FSSP v kázáních i ve zpovědnici věrně předává katolická nauka. Kultura v místní kapli FSSP je velmi dobrá. Je to zásluha nejen kněží, ale také ostatních farníků, s nimiž máme mnoho společného a mezi nimiž se naše děti cítí bezpečně. Spolufarníci nás zdravým způsobem povzbuzují a motivují k duchovnímu růstu.“
Také Joshua Gaeng z Baltimoru vyjádřil vděčnost za kázání, liturgii a srozumitelné předávání katolické nauky, které ve své farnosti nachází. Podle Gaenga se někdy může stát, že snaha o vstřícnost vůči současné společnosti oslabí srozumitelnost křesťanského poselství. Na tradiční liturgii proto oceňuje její jednoznačné zaměření na Boha, návaznost na předchozí generace katolíků a vědomí kontinuity se světci a učitelskou tradicí Církve.
Také období pandemie v roce 2020 přispělo podle Baiera k tomu, že jeho manželka začala tradiční liturgii více oceňovat.
„Pro mou ženu bylo důležité zejména období covidu. Oceňovala, že se kněží FSSP snažili zůstávat v kontaktu se svými farníky a podle dostupných možností jim poskytovat duchovní službu. Vnímala jejich odhodlání pečovat o svěřené společenství. To jí pomohlo hlouběji objevit krásu liturgie a života místní farnosti.“
Gaeng dále vysvětluje, co jej na tradiční víře a liturgii přitahuje.
„Vyrostli jsme ve světě přesyceném obrazovkami a uměle vytvářenými obrazy krásy. Mnozí lidé z mladší generace proto hledají něco skutečného, hlubokého a trvalého. Tradiční liturgie je zakořeněna v lidské přirozenosti a zaměřena na Boha. Pomáhá mi vystoupit ze sebe samého: středem pozornosti nejsem já, ale Bůh.“
Keane k tomu dodává:
„Pravda se nemění. Změny v církevní praxi by proto podle mého názoru měly být prováděny uvážlivě a s ohledem na kontinuitu. Dogmata se nemění, zatímco některé formy praxe se vyvíjet mohou. Tradiční liturgie nám pomáhá vnímat spojení s křesťanským starověkem, našimi předky a světci. Zároveň si myslím, že je důležité pečovat o důstojné a věrné slavení liturgie v každé farnosti.“
Baier připojuje svůj pohled na důvody, proč jeho farnost i další tradičně zaměřená společenství zaznamenávají růst:
„Zejména od období covidu zaznamenává FSSP v naší oblasti výrazný růst. Katolické rodiny, které k nám přicházejí, často hledají liturgickou stabilitu, jasnou nauku a společenství, v němž mohou prohlubovat svou víru. Někdy nedokážou přesně pojmenovat, co jim v předchozí zkušenosti scházelo, ale oslovuje je úcta, krása a vědomí návaznosti na dlouhou tradici Církve.“
„Pro mě bylo důležité vědomí, že tato tradice pomáhala po staletí formovat světce. Právě takové prostředí jsem si přál nejen pro sebe, ale i pro svou rodinu.“