Vaše dny na zemi jsou poutí: Homilie kardinála Burkeho z Chartres

Následující homilii pronesl kardinál Raymond Leo Burke při slavné pontifikální mši svaté o svatodušním pondělí 25. května 2026, jíž se zakončila mezinárodní pouť z Paříže do Chartres.

„Když jste se vydali na pouť, znovu jste objevili pravdu, že vaše dny na zemi jsou poutí k vašemu pravému a věčnému domovu v Nebi a že boje, únava a utrpení vaší pozemské poutě slouží k věčnému dobru.“

Vaše každoroční poutní dny dosáhly svého cíle: oltáře Kristovy oběti v tomto historickém a nádherném Domě Božím, zasvěceném Kristu, Bohu, Vtělenému Synu, a Jeho Panně Matce. Když jste se vydali na pouť na posvátné místo – což je jedna z nejstarších a nejúčinnějších forem zbožnosti –, opustili jste svůj všední život, abyste se setkali s naším Pánem na místě nevšedním. Tím jste znovu objevili nevšední charakter svého všedního života, neboť žijete v Kristu a v souladu se slibem, který dal apoštolům při svém Nanebevstoupení k pravici Otce, jste přijali milost Ducha Svatého, abyste byli Jeho „svědky […] až na sám konec země“.¹ Týž sedmorý dar Ducha Svatého, který sestoupil na apoštoly ve večeřadle, byl o Letnicích prostřednictvím služby apoštolů vylit do srdcí přibližně tří tisíc věřících.² V dnešním čtení z Epištoly jsme slyšeli, jak skrze službu svatého Petra sestoupil Duch Svatý na členy domu pohana Kornélia v Césareji.³ Skrze tuto týž službu, vykonávanou nástupci apoštolů, byl týž dar Ducha Svatého od dne Letnic a po celá křesťanská staletí vyléván do srdcí nespočetných věřících – a byl ze slavného a probodnutého Srdce Ježíšova vylit i do vašich srdcí.

Když jste se vydali na pouť, znovu jste objevili pravdu, že vaše dny na zemi jsou poutí k vašemu pravému a věčnému domovu v Nebi a že boje, únava a utrpení vaší pozemské poutě slouží k věčnému dobru.⁴ Připomínejme si každý den slova našeho Pána Nikodémovi z dnešního Evangelia: „Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“⁵ Pouť přináší milost, která umožňuje s radostí přijímat zkoušky každodenního života v Kristu a přinášet „Bohu oběť chvály, to jest ovoce rtů vyznávajících jeho jméno“.⁶

Tím, že jste se vydali na pouť na posvátné místo, usilovali jste o plnější a dokonalejší spolupráci s milostí Ducha Svatého, který přebývá ve vaší duši, abyste naplnili své misionářské povolání – své povolání být Kristovými „spolupracovníky“ v božské pravdě a lásce pro spásu své duše i duší svých bratří a sester, kteří jsou jako vy povoláni žít v Kristu skrze vyznání víry a přijetí sedmorého daru Ducha Svatého ve křtu a birmování.⁷ Právem vaše pouť zahrnovala setkání s Kristem ve svátosti pokání k odpuštění vašich hříchů a k obnově křestní milosti Ducha Svatého ve vašich srdcích. Nyní se završuje vaší účastí na eucharistické oběti našeho Pána, skrze niž zpřítomňuje svátostným způsobem svou oběť na Kalvárii a její nesrovnatelný plod: své pravé Tělo, svou Krev, svou Duši a své Božství, Chléb z nebe, který živí život Ducha Svatého v nás po všechny dny naší pozemské poutě k naší věčné vlasti v Nebi.

Blahoslavená Panna Maria, Naše Paní, přitáhla vaše srdce k svému Neposkvrněnému Srdci, které je jedno s Nejsvětějším Srdcem Ježíšovým, svého božského Syna. Naše Paní, Matka Boží a Matka milosti božské, ví, po čem naše srdce nejvíce touží. Ví, co nejvíce potřebujeme. Zvláště ve chvílích únavy, pochybností, zmatku a pokušení nás přitahuje k sobě, jako to učinila se služebníky v Káni, a vede nás ke svému božskému Synu, k Jeho Srdci, s touto mateřskou a pevnou radou: „Učiňte všechno, co vám řekne.“⁸ Ona je naší neomylnou průvodkyní při plnění naší mise na té části vinice našeho Pána, kterou nám svěřuje. Když den za dnem spojujeme svá srdce s jejím Neposkvrněným Srdcem, vede nás ke Kristu, abychom jako svatá Terezie z Lisieux a všichni svatí byli jeho láskou v Církvi, a to především v rodině, která je první buňkou života Církve.⁹ Poutní zbožnost je zvláště mocným zdrojem milosti k poznání a přijetí našeho povolání, Božího plánu s námi od okamžiku našeho křtu – ať už v manželství a rodině, zasvěceném životě, nebo v kněžství. Nevšední charakter vašeho všedního života je utvářen zvláště mateřskou péčí a vedením Naší Paní.

Svatý Josef, pravý snoubenec Panny Marie a panenský otec Ježíšův, chránil vaši poutní cestu. Po celou dobu naší pozemské poutě chrání cestu, po níž nás Naše Paní vede ke svému Synu, který jediný je naší spásou. On je Ochránce Církve, Strážce Svaté Tradice – Svaté Náuky, Svaté Liturgie a Svaté Kázně –, skrze niž je nám život Kristův, milost Ducha Svatého, neporušeně předávána od dob apoštolských až po nás dnes. Svatý Josef, jehož srdce je zcela věrné, štědré a čisté, s otcovskou péčí o nás, zejména o naši šťastnou smrt, bezpečně střeží naši cestu, když plníme vše, co od nás náš Pán žádá – především když odpovídáme na své povolání a sloužíme Bohu Otci skrze milost Ducha Svatého, která do našich srdcí proudí ze slavného a probodnutého Srdce Ježíšova.

Svatý Josef, vždy věrný, štědrý a čistý ve své panenské lásce k Naší Paní i k nám, chrání naši cestu. V každé zkoušce a soužení, a zejména v hodině naší smrti, bychom měli mít na paměti prorocký pokyn egyptského faraona z doby, kdy lid trpěl hladem. Úzkostnému lidu tehdy odpověděl: „Jděte k Josefovi a udělejte, co vám řekne.“¹⁰ Jeho slova se vztahují na patriarchu Josefa, předobraz svatého Josefa. A tak nás Církev ve své moudrosti učí, abychom se ve svých úzkostech obraceli ke svatému Josefu, pravému snoubenci Panny Marie a panenskému otci Spasitele: „Jděte k Josefovi“ („Ite ad Ioseph“).

Věrnost, štědrost a čistota srdce mají svůj pramen v Nejsvětějším Srdci Ježíšově. Nacházejí svého nejdokonalejšího lidského průvodce v Neposkvrněném Srdci Mariině. Nacházejí svého nejdokonalejšího ochránce v Nejčistším Srdci svatého Josefa. Slavné a probodnuté Srdce Ježíšovo, slavné a Neposkvrněné Srdce Mariino a Nejčistší Srdce svatého Josefa jsou spojena v dokonalé jednotě svou účastí na božské pravdě a lásce Nejsvětější Trojice.

Děkuje Bohu za mnohá požehnání udělená během těchto poutních dnů, vyjadřuji jménem nás všech upřímnou vděčnost Philippu Darantièremu, předsedovi asociace Notre-Dame de Chrétienté, Étiennu Tourailleovi, řediteli poutníků, P. Jeanu de Massia, generálnímu kaplanovi, a všem, kteří s takovou vytrvalostí a obětavostí pracovali na tom, aby umožnili tuto milostmi obohacenou pouť pro vás i pro mnohé duše, za něž jste se během pouti modlili. Z celého srdce děkuji Jeho Excelenci Mons. Philippu Christorymu, biskupovi z Chartres, za jeho velmi vřelé přivítání v této historické a živé diecézi. Jsem osobně velmi vděčný za pozvání celebrovat dnes slavnou pontifikální mši svatou.

Skrze pouť obnovujeme svou odpověď na jakoukoli osobní duchovní krizi, kterou bychom snad procházeli, i na duchovní krizi světa a Církve. Nepodléháme malomyslnosti a znechucení, ale se srdcem spojeným s Neposkvrněným Srdcem Mariiným a pod otcovskou ochranou Nejčistšího Srdce svatého Josefa – a tak v naprostém bezpečí spočívajíce v Božském Srdci Ježíšově – vedeme podle slov svatého Pavla dobrý boj, dokončujeme běh a zachováváme víru,¹¹ s důvěrou v přislíbení věčného života, který náš Pán uchovává pro „všechny, kdo s láskou očekávají jeho příchod“.¹²

Spojme nyní svá srdce – sjednocená s Neposkvrněným Srdcem Mariiným a pod ochranou Nejčistšího Srdce Josefova – se slavným a probodnutého Srdcem Ježíšovým, které je pro nás otevřeno v eucharistické Oběti. Zatímco nás náš Pán živí svým Tělem, svou Krví, svou Duší a svým Božstvím, vraťme se do svého všedního života s hlubokým vědomím jeho nevšedního charakteru. Nebeský Chléb, Posvátná Hostie, nás posiluje po celou pouť života a vede nás k jejímu cíli, k našemu věčnému domovu u Boha – Otce, Syna a Ducha Svatého – na svatební hostině Baránkově, v společnosti anělů a Panenské Matky Boží, se svatým Josefem a všemi svatými.

Šťastni, že jsme vykonali tuto pouť ke cti našeho Pána a jeho Panenské Matky, Naší Paní z Chartres, modleme se každý den:

„Nejsvětější Srdce Ježíšovo, smiluj se nad námi. Neposkvrněné Srdce Mariino, veď naši cestu. Nejčistší Srdce Josefovo, chraň naši cestu.“