Večer dne 19. září vrátili jsme se poněkud spíše než obyčejně. Přišedši k svým pánům, uvazovala jsem krávy a dávala jsem vše do pořádku ve chlévě. Ještě jsem nepoklidila, moje hospodyně přišla ke mně plačíc a pravila mi: „Proč, moje dítě, nejdeš mi povědít, co se vám přihodilo na hoře?“ (Maksimin nenaleznuv svých hospodářů, kteří se ještě nevrátili z práce, přišel k mým pánům a vyprávěl vše, co viděl a slyšel.) Odpověděla jsem jí: „Chtěla jsem vám to pověděti, ale chtěla jsem dodělati napřed svou práci.“ Za chvilenku po tom vrátila jsem se do jizby, a moje hospodyň mi pravila: „Vypravujte, co jste viděli; pasák Bruitův (to bylo příjmí Petra Selma, hospodáře Maksiminova), mi vše vypravoval.“
Počínám, a v polovici řeči moji páni přišli se svých polí; moje hospodyň, která plakala, slyšíc žaloby a pohrůžky naší láskyplné Matky, pravila: „Ah, chcete jít zítra klidit obilí; chraňte se tuze, pojďte a poslechněte, co se přihodilo dnes tomu dítěti a pasákovi Selmovu.“ A obrátivši se ke mně pravila: „Začni znovu vše, co jste mi pravili.“ Začínám znovu; a jakmile jsem domluvila, můj hospodář řekl: „Toť Svatá Panna, nebo lépe, veliká Světice, která přišla od dobrotivého Boha; ale zrovna jakoby sám dobrý Bůh to byl přišel: jest třeba učiniti vše, co tato Světice řekla. Kterak hodláte to sděliti všemu jejímu lidu?“ Odpověděla jsem mu: „Vy mi řekněte, jak to učiniti, a já to učiním.“ Potom dodal, popatřiv na svou matku, svou ženu a svého bratra: „O tom dlužno přemýšleti.“ Potom každý odešel po své práci.
Bylo po večeři. Maksimin a jeho páni přišli k mým, by vyprávěli, co jim Maksimin pověděl, aby zvěděli, co by bylo učiniti: „Neboť“, řekli, „zdá se nám, že to Svatá Panna byla poslána dobrým Bohem; slova, která řekla, tomu nasvědčují. A pravila jim, ať to rozhlásí všemu jejímu lidu; bude snad třeba, aby tyto děti proběhly celý svět, by zvěstovaly, jak jest záhodno, by celý svět zachovával přikázání Dobrého Boha, ne-li, veliké pohromy přijdou na nás.“ Po nějaké chvíli mlčení můj hospodář pravil, obraceje se k Maksiminovi a ke mně: „Víte, co uděláte, děti? Zítra časně vstaňte, jděte oba k panu faráři a vypravujte mu vše, co jste viděly a slyšely; doslova mu povězte, jak se věc ta udála: řekne vám, co jest vám činiti.“
Dne 20. září odešla jsem časně s Maksiminem. Když jsme přišli k faře, zatloukla jsem na dvéře. Služka pana faráře přišla otevřít a ptala se, čeho si přejeme. Pravila jsem jí (francouzsky, já, která nikdy francouzsky nemluvila): „Rádi bychom mluvili s panem farářem.“ — „A co mu chcete říci?“ ptala se nás. — „Chceme mu říci, slečno, že včera jsme vyhnali krávy na pastvu na horu Des Baisses, a poobědvavše, atd... atd...“. Vyprávěli jsme dobrou část řeči Přesvaté Panny. Tu zvon kostelní zavzněl; byla to poslední výzva na Mši. Kněz Perrin, farář La Salettský, který nás slyšel, otevřel hlučně dvéře: plakal, bil se v prsa; pravil nám: „Děti, jsme ztraceni, dobrý Bůh nás hodlá trestati. Ah! můj Bože, to Svatá Panna se vám zjevila!“ A odešel sloužit Mši Svatou. Hleděli jsme na sebe s Maksiminem a služkou; potom Maksimin mi řekl: „Já půjdu k svému otci do Corpsu.“ A odloučili jsme se.
Nedostavši rozkazu od svých pánů, bych se ihned navrátila, až promluvím s panem farářem, domnívala jsem se, že neučiním nic zlého, když budu na Mši. Byla jsem tedy v kostele. Mše počíná, a po prvním evangeliu pan farář se obrací k lidu a pokouší se vypravovati svým farníkům o zjevení, které se právě včera událo na jedné z jejich hor, a napomíná jich, aby již v Neděli nepracovali; jeho hlas byl přerušen vzlykotem a všechen lid byl dojat. Po Mši Svaté vrátila jsem se k svým pánům. Pan Peytard, který jest podnes starostou La Salettským, přišel se mne vyptávat na zjevení; a ujištěn byv o pravdě toho, co jsem mu vypravovala, vzdálil se přesvědčen.
Zůstala jsem nadále ve službě u svých pánů, až do slavnosti Všech Svatých. Potom byla jsem dána do pensionátu k jeptiškám Prozřetelnosti v mém kraji v Corpsu.