Probudivši se a nevidouc našich krav, zavolala jsem Maksimina a vylezla jsem na malý pahrbek. Odtud, uzřevši, že naše krávy klidně leží, sestupovala jsem, a Maksimin stoupal nahoru, když pojednou spatřila jsem krásné světlo, nad slunce skvělejší, a sotva jsem mohla vyřknouti tato slova: „Maksimine, vidíš tam dole? Ach! můj Bože!“ Zároveň upustila jsem hůl, kterou jsem měla v ruce. Nevím ani, co rozkošného dálo se v této chvíli ve mně, avšak cítila jsem se přitahována, cítila jsem velikou úctu plnou lásky, a moje srdce bylo by rádo běželo rychleji než já.
Patřila jsem velmi pevně na toto světlo nepohnutě stojící, a jako by se bylo otevřelo, spozorovala jsem jiné světlo, mnohem skvělejší, pohybující se, a v tomto světle překrásnou Paní, sedící na našem „Ráji“, mající hlavu ve svých rukou. Tato krásná Paní povstala, skřížila skrovně své ruce a patříc na nás, pravila k nám:
„Přistupte, moje dítky, nebojte se; jsem zde, bych vám zvěstovala velikou novinu.“
Těmito sladkými a líbeznými slovy hnána, přiletěla jsem až k ní, a moje srdce bylo by se rádo přitisklo k ní navždy. Když jsem přišla blízko, blizounko ku krásné Paní, před ni, k její pravici, jme se mluviti, a zároveň slzy stékají s jejích krásných očí:
„Nebude-li se chtíti lid můj podrobiti, budu nucena upustiti ruku svého Syna. Jest tak těžká a tolik váží, že jí nemohu již udržeti.
„Od té doby co se pro vás lidi natrpím! Chci-li, aby můj Syn vás neopouštěl, jest mi prositi ho bez ustání. A vy lidé toho nedbáte. Marně budete se modliti, marně něco dělati, nikdy neodměníte muk, která jsem za vás lidi podstoupila.
„Dal jsem vám šest dní k práci, sedmý jsem si vyhradil, a nechcete mi ho dopřáti. Právě to přitěžuje ruce mého Syna.
„Ti, kteří jezdí s kárami a povozy, nedovedou promluviti, aniž by nepřimísili do toho Jména mého Syna. Toť dvé věcí, které přitěžují tolik ruce mého Syna.
„Zkazí-li se žeň, jen vy lidé jste příčinou.
„Ukázala jsem vám to minulého roku na zemských jablkách; nedbali jste toho; právě naopak, když jste nalézali zkažených, kleli jste a brali nadarmo Jméno mého Syna. Budou se i dále kaziti, a o Vánocích již jich nebude.“
Zde pokoušela jsem se v mysli vyložiti si slovo: zemská jablka; domnívala jsem se, že to znamená jablka. Krásná a dobrá Paní, dohadujíc se mé myšlenky, ujala se zase slova:
„Vy mi nerozumíte, moje dítky? Řeknu vám to tedy jinak.“
Překlad do frančiny jest takovýto:
„Zkazí-li se žeň, není to než pro vás lidi; ukázala jsem vám to minulého roku na zemčatech, a vy jste toho nedbali; ba naopak, když jste nacházeli zkažených, kleli jste a brali nadarmo Jméno mého Syna. Budou se i dále kaziti, a o Vánocích již jich nebude.
„Máte-li obilí, netřeba ho rozsévati.
„Vše, co zasejete, zvířata sežerou; a co vzejde, rozpadne se v prach, až budete mlátiti. Nastane veliký hlad. Dříve než hlad přijde, malé dítky pod sedm let budou dostávati třesení a umírati budou v náručí osob, které je budou držeti; ostatní káti se budou hladem. Ořechy se zkazí; hrozny shnijou.“
Zde krásná Paní, která mne uchvacovala, na chvilku se odmlčela; viděla jsem však, že i na dále jakoby mluvila, pohybovala spanile svýma rozmilýma rtoma. Maksimin přijímal tehdy své Tajemství. Potom, obracejíc se na mne, Přesvatá Panna promluvila a udělila mi Tajemství ve frančině. Toto Tajemství podávám zde úplně a tak, jak mi je dala.