Potom Svatá Panna dala mi, také ve frančině, řeholi nového duchovního Řádu. Davši mi Řeholi tohoto nového Řádu duchovního, Svatá Panna ujala se takto dále své Řeči:
„Obrátí-li se, kameny a skály se promění v obilí a zemčata budou zrovna naseta v půdě. „Konáte dobře svou modlitbu, moje dítky?“
Odpověděli jsme oba dva: „Oh, nikoliv, Paní, nevalně.“
„Ach! milé dítky, třeba ji dobře konati večer i ráno. Když nebudete moci nic lepšího učiniti, říkejte Otče náš a Zdrávas Maria; a když budete míti pokdy a když budete moci něco lepšího učiniti, říkejte více. „Nechodí než několik žen obstárlých na Mši; ostatní pracují celé léto v neděli; a v zimě, když nevědí, co dělati, nechodí na Mši, než aby si tropili smích z náboženství. V postě chodí do masných krámů jako psi. „Neviděli jste zkažené obilí, moje dítky?“
Oba jsme odpověděli: „Oh, nikoliv, Paní.“
Svatá Panna, obracejíc se k Maksiminovi: „Avšak ty, moje dítě, tys přece je viděl jednou v tu stranu ke Coinu, se svým otcem. Držitel toho kousku pole pravil tvému otci: Pojďte se podívat, jak moje obilí trouchniví. Vy jste šli. Tvůj otec vzal dva nebo tři klasy do ruky, rozetřel je, a ony rozpadly se v prach. Potom vracejíce se odtud, když jste byli již jen na půl hodiny od Corpsu, tvůj otec dal ti kousek chleba řka ti: Vezmi, dítě, jez letošního roku, neboť nevím, kdo bude ho jísti roku příštího, jestli obilí se zkazí jako tuto.“
Maksimin odvětil: „Toť jak se patří pravda, Paní, nevzpomněl jsem si na to.“
Přesvatá Panna dokončila svou řeč ve frančině: „Nuže, moje dítky, zvěstujte to všemu lidu mému.“ Překrásná Paní překročila potok; a na dva kroky od potoku, aniž by se obrátila k nám, kteří jsme ji sledovali (protože přitahovala k sobě svou skvělostí a více ještě svou dobrotou, která mne opájela, která jakoby mi srdce rozpouštěla), pravila nám ještě: „Nuže, moje dítky, zvěstujte to všemu lidu mému.“
Potom kráčela dále až k místu, kamž jsem před tím vystoupla, bych se podívala, kde jsou naše krávy. Její nohy dotýkaly se pouze vrcholků trávy, aniž jí ohýbaly. Přišedši na malé návrší krásná Paní se zastavila, a já hbitě se postavila před ní, bych mohla hodně hodně na ni patřiti, do syta se na ni vynadívati a pokusiti se, bych zvěděla, ku které cestě se chýlí nejvíce; neboť byla veta po všem, zapomněla jsem i na své krávy, i na hospodáře, u nichž jsem byla ve službě; byla jsem připoutána na vždy a bez výhrady k Mé Paní; ano, nechtěla jsem již jí nikdy nikdy opustiti; sledovala jsem ji bez zadní myšlenky, ochotna sloužiti jí, pokud budu živa.
Se Svou Paní jako bych byla zapomněla na ráj; neměla jsem již než myšlenku dobře jí sloužiti ve všem, a myslila jsem, že bych byla mohla učiniti vše, co by mi byla řekla, neboť se mi zdálo, že oplývala velikou mocí. Patřila na mne s něhyplnou dobrotou, která mne k ní přitahovala; byla bych se jí ráda se zavřenými očima vrhla do náručí. Nedopřála mi k tomu času. Nepozorovaně vznesla se od země asi do výše více než jednoho metru; a zůstávajíc takto na kratičkou chvilku volně ve vzduchu, moje krásná Paní pohlédla na nebe, potom na zemi po své pravici a po své levici, potom pohlédla na mne očima tak sladkýma, tak rozmilýma a tak dobrýma, že jsem myslela, že mne přitáhne do svého nitra, a zdálo se mi, že moje srdce se otevírá jejímu srdci.
A zatím, co moje srdce rozplývalo se v šťastném rozpínání, krásná postava Mé dobré Paní ponenáhlu mizela: zdálo se mi, že světla v pohybu přibývalo, nebo lépe, sráželo se kolem Přesvaté Panny, by mi bránilo déle ji viděti. Tak světlo zaujímalo místo částí těla, které mizely mým zrakům: nebo lépe, zdálo se, že tělo Mé Paní, rozplývajíc se, měnilo se ve světlo. V podobě koule pak světlo vystupovalo lehounce v přímém směru.
Nemohu říci, zda objem světla zmenšoval se tou měrou, jak vystupoval, nebo lépe, jestli vzdalováním se stávalo, že jsem viděla zmenšovati se světlo tou měrou, jak vystupovalo; vím jedině to, že jsem zůstala s hlavou zdviženou a s očima upjatýma na ono světlo i potom, když stále se vzdalujíc a zmenšujíc objem, posléze zmizelo.
Zraky moje odtrhují se od oblohy, patřím kolem sebe, vidím Maksimina, který na mne patří, pravím mu: „Maksimine, toť jistě dobrý Bůh mého otce, nebo Svatá Panna, nebo některá veliká svatá.“ A Maksimin máchnuv rukou ve vzduchu, řekl: „Ah, kdybych se toho byl dověděl!“