La Saletta a Lurdy
Než se Krásná Paní na La Salettě vznesla k nebesům, stála chvíli na návrší obrácena tím směrem, kde okolní hory se rozestupují a uvolňují pohled do dáli. Je to přímý směr k Římu a k Jerusalemu. Možno se dohadnouti, nač v té chvíli myslila.
Hleděla-li k Jerusalemu, obětovala znovu Otci nebeskému všecky strasti, jež tam se svým Synem vytrpěla. A patřila-li k Římu? Téhož roku před třemi měsíci stal se náměstkem Ježíše Krista Pius IX. Celé peklo se spiklo proti němu. Zednáři se zapřisáhli, že papežství musí býti zničeno a použili k tomu vábivého hesla „Sjednocení Italie“. Dějiny nazývají Pia IX. „papežem králem“ pro jeho majestátní a nesmlouvavé vystupování; ale nazývají ho též „papežem mučedníkem“ pro zkoušky a útrapy, jež mu bylo podstupovati. Jobovy zprávy ho docházely ze všech zemí, všude zákony světské ujařmovaly Církev a největšího nevděku mu bylo zakusiti od Italie. Dvakrát byl ve vyhnanství a jeho usilovný zápas, v němž hájil nezadatelných práv Církve, skončil tím, že se stal zajatcem vatikánským.
Na něho myslila Matka Boží na La Salettě a vyprošovala mu síly, statečnosti a vytrvalosti.
Maria však si též slibovala od tohoto hrdinného velekněze, že jí dopomůže na světě k plnému uznání její důstojnosti.
Pocítil Pius IX. účinky této modlitby? Vytušil tajemně, čeho si zarmoucená Matka Páně přeje? Nebylo třeba prostředníků, aby přání Mariino dolehlo k srdci náměstka Kristova. A ostatně zvěděl „tajemství“ obou pastevců, kteří je r. 1851 sepsali a přímo do jeho rukou poslali. Že v „tajemství“ byla řeč o Sv. Otci, možno souditi z toho, že Melanie píšíc v uzavřené místnosti ono tajemství, vyšla odtud a ptala se čekajících duchovních, jak se píše slovo „infaillible, neomylný“.
Jisto jest, že Pius IX. se od počátku svého pontifikátu zabýval myšlenkou prohlásiti slavnostně učení o neposkvrněném početí Panny Marie za článek víry, aby mraky nedůstojných sporů a stíny pochybností nebránily viděti Nejsvětější Pannu v celé její výjimečnosti a slávě. Tohoto krásného úmyslu nepouštěl se zřetele, třebas byl tolika pohromami skličován a třebas doba se zdála nejméně vhodnou. Dne 2. února 1849 poslal z Gaety okružní list všem biskupům, dotazuje se po smýšlení a přání jejich, kleru i lidu v této věci. Ač někteří poukazovali, že za přítomných poměrů to není dosti vhodno, papež se nedal zdržeti. Konal dále přípravy a r. 1854 svolal kardinály a episkopát do Říma k slavnosti, jež náleží k vrcholným projevům kultu mariánského všech věků. Dne 8. prosince toho roku prohlásil slavnostně „ex cathedra“ v basilice svatopetrské dogma, že Panna Maria od prvního okamžiku svého početí byla uchována bez poskvrny dědičného hříchu.
Byť i nepřátelé byli tímto činem papežovým posíleni ve své zaujatosti vůči Církvi, mezi věřícími celého světa vyvolal radostné uspokojení a nadšení. Stal se mezníkem nové epochy úcty mariánské. Obraz Marie Panny se objevil před světem v té skvělosti a slávě, jak ji viděl svatý Jan ve svém vidění na Pathmu.
Dogmatická konstituce, Ineffabilis Deus“ je velkolepým hymnem na Marii Pannu, každá její věta je vybroušeným drahým kamenem.
Tím činem podal papež Pius IX. Matce Boží krásné zadostučinění za celou Církev.
Nebylo možno, aby láskyplná Maria neprojevila své uznání za útěchu, jíž se jí dostalo těmi mohutnými projevy víry, úcty a oddanosti. Proto za čtyři léta sestupuje opět na zemi. Jako před 12 lety si byla zvolila místo na nejzazším konci Francie, přichází opět na pomezí téže země, která je „prvorozenou dcerou Církve“, na straně protilehlé, v horách pyrenejských, opět v rozkošném zátiší. Zjevuje se 11. února 1858 a v následujících dnech na skále Massabielle u Lurd.
Zjevení lurdské se zdá zcela jiného rázu než la saletské a mnozí ctitelé Lurd se nemohou nadchnouti pro La Salettu nebo myslí, že lurdskými zjeveními zašel její význam. To však by bylo povrchní pochopení lurdských zjevení.
Zjevení la saletské a lurdské jsou spojena duhovým pásem vzájemných shod.
Předně je to táž Maria Panna, jež se na obou místech zjevila. Důkazy věrohodnosti pro oboje zjevení jsou rovnocenné.
V okolnostech zjevení se jeví zřejmé shody nebo obdoby:
V Lurdech zvolila si Matka Boží za důvěrnici rovněž prostou chudičkou dívku a ponechala ji v týchž přirozených nedostatcích, s jakými ji zastihla. Bernadetta teprve v 18. roce se naučila zběžně čísti a psáti a zůstala neduživá jako dříve. Pasáčkům la saletským byly jejich vrozené „chyby“, lidem nápadné, ochranou, aby se nestali předmětem obdivu a nezpyšněli, když jim bylo vykonávati poslání ve světě.
Den prvního zjevení v Lurdech byl svátek Sedmera svatých zakladatelů. Byli to zbožní jinoši, kteří se ve Florencii r. 1235 (výročí smrti Páně!) zasvětili službě Matky Boží. Na její přímý pokyn založili řád služebníků Panny Marie- později zváni servité jehož účelem bylo rozjímati o bolestech Svaté Panny a probouzeti ducha kajícnosti. (Svátek jejich se slavil 11. února; teprve když byl položen na ten den svátek Zjevení Panny Marie v Lurdech, byl svátek sv. Sedmi zakladatelů přeložen na den následující.)Tedy zvolila Matka Božík svému zjevení den, kdy Církev s těmito světci uctívá její bolesti a slzy.
Na obou místech svěřila Maria dětem tajemství, jenže Bernadetta nebyla pro ně tolik obtěžována jako dítky la saletské.
Ani Bernadetta nevěděla, kdo jest ona uchvacující Paní, jež se jí zjevovala, a nazývala ji rovněž Krásnou Paní.
Všimněme si obsahu a povahy zjevení:
Na La Salettě stěžuje si Matka Boží na pýchu, jež se nechce podrobiti. V Lurdech káže Bernadettě, aby líbala zemi. Líbati zemi, jež jest podnožím trůnu Božího, toť úkon pokory, uznání naprostého poddanství a závislosti.
„Prach jsi a v prach se obrátíš.“ „Proč se pyšní hlína a popel?“ (Sir. 10, 9). Líbej zemi, z níž jsi vyšel a s níž se opět zasnoubíš. Líbej zemi, po které kráčel tvůj Spasitel, kterou zvlažil svou krví a v níž byl uložen, abys i ty byl vzkříšen.
Na La Salettě vyznává Maria, že musí prositi svého Syna bez ustání. V jeskyni lurdské zjevujíc se s rukama sepiatýma dosvědčuje, že stále ještě prosí; Bernadettu vybízí: „Modli se za ubohé hříšníky. Modli se za nemocný svět.“
Na hoře alpské připomíná nejzákladnější a nejprostší povinnosti náboženské, jako ranní a večerní modlitbu; v Pyrenejích učí dívku řádně dělati kříž a modlí se s ní.
Na obou místech působí Maria, že vytryskuje očistný a úzdravující pramen ze skály.
A aby bylo zcela zřejmo, že zjevení lurdské je potvrzením a dovršením la saletského:
Na hoře La Salettě Maria svým zármutkem a svými slzami přichází obměkčit srdce hříšníků ke kajícnosti, z Lurd posílá světu vážnou výzvu, již na znamení důrazu třikrát pronáší. Bernadetta vyslechnuvši tu výzvu, na místě samém ze svého vytržení se obrací a ji opakuje přítomnému lidu plačíc a vzlykajíc, z čehož lze souditi, s jakou vážností ji Svatá Panna pronesla. A výzva ta zní:
Pokání! Pokání! Pokání!
Naše Paní La Saletská, Smírkýně hříšníků, pros bez ustání za nás, kteří se k Tobě utíkáme. Odpustky 100 dní. Sv. Otec Pius XI. dne 7. listopadu 1927.