Úvod
La Saletta! Až do roku 1846 nebylo toto jméno známo dále než snad na nějakou míli v nejbližším okolí. Kdo by se byl zajímal o osamělou výšinu na nejvzdálenějším cípu jihovýchodní Francie v pustých skalnatých horách?
Ale toho roku vyvolila si ono místo sama Královna nebeská, aby svěřila dvěma pasáčkům významnou zvěst, která podle její výzvy měla býti oznámena „všemu jejímu lidu“.
Od té doby tudíž La Saletta měla býti známa po celém křesťanském světě. A vskutku brzy se o zjevení la saletském hovořilo ve všech křesťanských zemích. I u nás brzy vešlo ve známost, byla vydána již asi za 4 roky knížka popisující ono zjevení, tiskly se i u nás obrázky Panny Marie La Saletské a písně, jež se zpívaly o poutích. Někteří staří lidé se ještě pamatují, jak se mluvilo o zjevení Panny Marie plačící a o jejích výstrahách. I svatyně byla u nás vystavěna k její cti.
V nejsevernějším cípu Opavského Slezska, mezi Javorníkem a Landeckem ve výši 594 m v lese u farní osady Krautenwaldu stojí přívětivý pseudogotický poutní kostelíček, zasvěcený Panně Marii La Saletské. Vznik tomuto kostelíku dala tato událost: Asi za dva roky po zjevení Panny Marie na La Salettě dočtla se o zjevení jedna paní z Krautenwaldu, po léta těžce duševně trpící a chorá. Učinila slib, že uzdraví-li se, vystaví Panně Marii La Saletské kapli. Zázračné a trvalé pozdravení ihned po slibu následovalo. Uzdravená paní v roce 1851 dokončila stavbu dřevěné kaple, jež v roce 1858 byla přestavěna ve zděný poutní kostelík. (Zevrubnější vylíčení ve „Vinici Páně“ roč. IV. č. 4.)
Čím to, že se později na La Salettu zapomnělo do té míry, že nejen obsah zjevení, ale i jméno vymizelo z paměti? Tři hlavní příčiny bychom mohli uvésti.
První příčinou byl nevěrecký liberální duch druhé polovice devatenáctého století, kdy se zlehčovaly všecky nadpřirozené jevy, ano i popírala se možnost zázraků. Za toho rozkladu nadpřirozené víry úsilí kazatelů směřovalo hlavně k tomu, aby se udržela a obhájila víra v články víry, které povinen každý věřiti, chce-li býti spasen. Proto se raději odezíralo od mimořádných zjevení, aby se vzdělanci nepohoršovali.
Později pak vznikla nedůvěra k zjevení la saletskému tím, že některé spisy, pojednávající o La Salettě, byly církevně zakázány, z čehož se mylně a nesprávně usuzovalo, že vůbec není dovoleno o zjevení la saletském pojednávati.
Třetí příčinou bylo, že roku 1858 se událo zjevení Panny Marie v Lurdech a brzy se tam objevoval zázrak na zázrak. Před očima vědeckých autorit docházelo tam k uzdravení z neduhů, o nichž každý lékař byl usoudil, že jsou to choroby naprosto nevyléčitelné. Protestanté byli tím zmateni a nevěrci poraženi. Zjevení Panny Marie v Lurdech probudilo opět víru v nadpřirozené zasahování Boží do světového řádu; lurdské zázraky se staly skvělou obranou víry v moc Matky Boží a dokazovaly možnost i skutečnost jejího zjevení. Lurdy staly se od té doby předmětem pozornosti celého světa. Na La Salettu se však již zapomínalo, ačkoliv i tam, zvláště v prvních letech po zjevení Panny Marie, se událo mnoho zázraků. V pozdějších letech ovšem méně se tam dála podivuhodná uzdravení nemocí tělesných, ale dály se tam jiné významné divy: podivuhodná obrácení hříšníků. Proto aspoň ve Francii La Saletta požívala stále úcty a v posledních letech se tato úcta rozmáhá právě proto, že se jeví větší potřeba hledati záchrany pro duše, jimž pro odvrácení od Boha hrozí záhuba věčná, nežli uzdravení neduhů tělesných, jež přece nejsou zlo nejhorší. Ano dnes se říká ve Francii: Chcete-li vyprositi uzdravení, jděte do Lurd; chcete-li vyprositi obrácení, putujte na La Salettu.“
Když se Panna Maria zjevila v Lurdech, nemínila tím vyhladiti z paměti své zjevení na La Salettě, ba naopak, zjevení lurdské je v souvislosti se zjevením la saletským, jest jeho potvrzením a dovršením.
V každé zemi, kde katolická víra zapustila kořeny, kvete z této víry úcta a oddanost k Panně Marii. A této úctě a zbožnosti odpovídají též projevy dobroty a moci Matky Boží, jež vyslýchá prosby svých ctitelů a přispívá jim i zázračně na pomoc. V každém katolickém kraji jsou památná místa, kdež se chovají starobylé obrazy a sochy památného původu, jimž se dostalo názvu „milostné“ nebo „zázračné“, poněvadž požívají zvláštní ochrany nebeské a poněvadž před nimi došlo a dochází k podivuhodným vyslyšením proseb. Některá místa si získala slavné pověsti a vábí věřící proto, že se tam Matka Boží přímo zjevila, aby zázračně uzdravila chorého, jenž se k ní utíkal, nebo aby potěšila a povzbudila některou vyvolenou duši. V životopisech Svatých se často dočítáme o takových soukromých viděních a zjeveních.
Ale zjevení Panny Marie na La Salettě má ráz mimořádný. Nepřišlať tam Matka Boží, aby přispěla prosebníku, jenž se jí dovolával, nepřišla soukromě někomu ulevit. Přišla nikým nevolána a nečekána. Přišla jako nebeská poselkyně, znenadání a přece ve chvíli prozřetelně určené, aby promluvila svým zjevem i svým slovem ke všemu lidstvu. A nebylo to poslání jen pro tehdejší dobu, neboť kdo by popíral, že její výtky a výstrahy se týkají dnešní doby ještě větší měrou než lidstva tehdejšího?
Zvěst sama je krátká a prostá. Ale čím hlouběji o ní uvažujeme, pozorujíce též prostředí, do něhož byla zasazena, tím mohutněji vystupuje její vznešenost a význam. Též třeba věnovati pozornost událostem, jež následovaly, neboť v nich nacházíme potvrzení a výklad.
Poslušní jsouce dekretů papeže Urbana VIII., pojímáme a předkládáme nadpřirozené úkazy zde líčené jen v tom smyslu, jaký stanoví nebo připouští autorita svaté katolické Církve.
Všecky historické údaje týkající se zjevení i obou pastevců jsou váženy z kritických a církevně schválených spisů.
Výzvě naší Paní „Zvěstujte to všemu mému lidu“ odpovídá povinnost věřících přijmouti pozorně její slova, vštípiti si je do srdce a zachovati se podle nich, jak napomíná Duch Svatý v knize Tobiášově:
„V uctivosti míti budeš matku svou po všecky dni života, neboť pomníti máš, jaká a jak veliká nebezpečí pro tebe trpěla v životě svém.“
Výzvy Mariiny nejsou nyní o nic méně naléhavé než v době jejího zjevení na La Salettě. Kdyby se zjevila u nás, nelkala by jako tehdy? Nemá stejné příčiny k steskům a k hlubokému zármutku? Nepáchají se hříchy, na něž si stěžuje na La Salettě, u nás téměř všeobecně?
I nad námi tato dobrá Matka jen stěží udržuje rámě svého Syna, a chce-li, aby nás neopouštěl, musí ho prositi bez ustání.