Na biskupství v Grenoblu

V diecesi grenobleské byl tehdy biskupem Mgr. Philibert de Bruillard. Byl to muž bystrý a pronikavý, neobyčejně činný. K jeho jemným způsobům, jimiž se vyznačovala vysoká aristokracie při dvoře bývalých králů francouzských, družila se veliká dobrota srdce. Vynikal velikou zbožností k Panně Marii, zvláště uctíval její Neposkvrněné Početí.

Slušelo se, aby hlava diecése byla seznámena co nejdříve a z první ruky o mimořádné události, jež se sběhla na La Salettě. Zpraviti biskupa příslušelo zejména abbému Mélinovi, jakožto faráři hlavního města kantonu, a on neopominul této povinnosti. Již 4. října, šest dní po své cestě na svatou horu, podal svému biskupu mezi jinými podrobnostmi tyto zprávy:

„Vypravování dětí způsobilo neobyčejný účinek v celém okolí, i mezi muži. Vyptávaj jsem se dětí odděleně, u sebe doma i na místě samém, kamž jsem dospěl po čtyřech hodinách namáhavé chůze. Úřední osoby jim vyhrožovaly, aby je umlčely ; nabízely se jim peníze, aby říkaly opak toho, co tvrdily. Ani hrozbami, ani sliby se nedaly zviklati. Říkají po každé totéž, a to každému, kdo chce slyšeti. Velmi pozvolna jsem si získával informace, neodhalil jsem však nic, v čem by se jevila sebe menší ošemetnost nebo lež.

První myšlenkou celého kraje bylo vystavěti na tom místě kapli. Podstavec, na němž Paní seděla, rozbili lidé na kousky; vyškubali trávu na místech, kde stála a kudy kráčela, a chovají ty památky ve zbožne úctě.

Výklad věřících je přirozeně ten, že to Matka Boží přišla dáti výstrahu světu, dříve než by její Syn naň nechal dopadnouti svou pomstu. Mé osobní přesvědčení po všech zkouškách se neliší od úsudku věří- , cích a věřím, že tyto výstrahy jsou velikou milostí nebes. Není mi třeba jiných znamení, abych věřil. Mým upřímným přáním by bylo, aby dobrý Bůh ve svém milosrdenství učinil nějaký nový zázrak na potvrzení prvního.“

Již do tří neděl od Zjevení objevily se obrázky „Naší Paní La Saletské“, jež byly vlastně karikatury, a verše plné nesmyslů. Aby zabránil nepravdám, jež mátly veřejnost, a též aby odpověděl na prosby mnoha kněží, kteří se dožadovali směrnic, jak se zachovati k zjevení, Mgr. Bruillard poslal dne o. října svému kněžstvu tento oběžník:

„Pane faráři, máte bezpochyby známost o mimořádných jevech, jež se udály nad La Salettou u Corpsu. Nuže, otevřte synodální stanovy, jež jsem dal své diecési r. 1999. Hle, co se tam Čte na str. 04.: „Zakazujeme pod trestem suspense ipso facto stíhající prohlašovati nebo uveřejňovati zprávu o nějakém novém zázraku, pod jakoukoli záminkou zřejmosti, dokavad autorita Svaté Stolice neb naše po přísném a důkladném šetření nedá k tomu svolení.“ My však jsme se nevyslovili o událostech, o nichž se jedná. Moudrost a povinnost Vám tedy ukládá co největší zdrženlivost a především naprosté mlčení o té věci na kazatelně.

Zatím však si kdosi dovolil vydati litografickou kresbu a připojiti verše. Oznamuji Vám, pane faráři, že nejen jsem této publikace neschválil, nýbrž formálně a přísně ji odsoudil. Mějte se tudíž na pozoru a dávejte příklad rozumné zdrženlivosti, kterouž i jiným neopomijejte doporučovati.

Přijměte, pane faráři, ujištění mé upřímné a srdečné oddanosti.

Philibert, biskup grenobleský.“

Podnětem k tétď výstraze nebyla biskupovi nedůvěra neb zaujatost, nýbrž povinná opatrnost. Dříve než by se vyslovil pro událost la saletskou nebo proti ní, chtěl bedlivě zkoumati, uvažovati, modliti se, raditi se, vyčkávati, až by nová fakta vnesla nové světlo do této otázky.

Abbé Mélin podával panu biskupu další zprávy o tom, co se dálo kolem La Saletty. Dne 19. října psal, že velikou událostí se zabývá kdekdo a že zjevení přivodilo podivuhodné účinky mezi lidmi. Dbají velmi svých povinností a přestávají v neděli pracovati. Mnoho lidí vystupuje na horu a cestou se modlí.

Dne 4. listopadu další dopis, v němž farář sděluje, že zjevení den ze dne více působí, Že je zahrnován dopisy a jeho fara obléhána návštěvníky. Několik set osob již se dotazovalo dítek a přes dva tisíce jich bylo na místě zjevení. Abbé Mélin končí větou: „Oh! jak vroucně si přeji, aby tato událost byla potvrzena; tíží mne, mučí mne, ale nemohu o ní pochybovati.“

Za čtrnáct dní opakuje ve svém dopise, že je pozorovati zřejmý návrat k náboženskému životu a dodává, že zjevení je všeobecně uznáváno, a kteří ještě nevěří, nemohou býti pokládáni za jeho odpůrce.

Zatím na biskupství docházelo množství písemných zpráv i odjinud: od sousedních kněží, od osob, jež mluvily s dětmi, od poutníků. Do tří měsíců měl biskup objemnou sbírku dokladů. Sám též poslal svého důvěrníka, aby navštívil místo zjevení a vyslechl oba pastevce. Také jiní mu ústně referovali o věcech, jež se tam dály. Proto ctihodný biskup jmenoval dvě komise, jednu z kanovníků, druhou z profesorů semináře, aby otázku studovaly a aniž by se spolu dohodovaly, předložily mu písemně závěry svých úvah. Úsudky obou komisí vyzněly stejně: že zatím jest se zdržeti autoritativního rozhodnutí, neboť s jedné strany událost způsobila jen dobré účinky, bylo by tudíž neprozřetelné zakazovati veškerou víru v ten mimořádný fakt, dokud se nedějí přehmaty; s druhé strany není ještě dosti důvodů ke schválení, třebas by mnohé důvody nasvědčovaly božskému původu zjevení. Chce-li Bůh, aby autorita zakročila, projeví svou vůli způsobem positivnějším a zřejmějším. Nebezpečí z prodlení není, proto v tak vážné věci radno vyčkati s jakýmkoli projevem církevní vrchnosti.

Mgr. Bruillard úplně souhlasil s úsudky theologů, kteří ve světle principů theologických i rozumových o věci uvažovali, a nepokročil dále. Přece však práce obou komisí byla prvním krokem k doktrinálnímu rozhodnutí, k němuž došlo za několik let.